Slovník reálného socialismu - písmeno D

Další dobové politické vtipy, výklad zajímavých pojmů jako například Dobrovolně povinné, Dočasnost, Dělnický původ nebo Diktatura proletariátu. Slovník reálného socialismu vychází na tomto blogu každé úterý a sobotu ráno. Části, které Vám utekly můžete všechny najít na blogu autora. Veškeré Vaše komentáře a náměty jsou vítány.

D

 Darex

Předchůdce organizace Tuzex. Darex byl založený v roce 1949 s cílem stáhnout od lidí západní (volně směnitelnou) měnu. Bylo tak zahájeno rozdělení společnosti na ty, kteří si mohli koupit nedostatkové zboží a na „ty ostatní“. Výraz Darex je zkratkou slov „dárkový export“.

V Darexu bylo možné koupit nedostatkové a zboží z dovozu. Platilo se poukazy, které bylo možné získat pouze za volně směnitelné měny. Paradoxem samozřejmě bylo, že běžní dělníci a rolníci, jejichž zájmy nová diktatura proletariátu údajně hájila, neměli jinou možnost než nakupovat za vydělané koruny druhořadé zboží a na nedostatkové zboží jen myslet nebo v lepším případě stát fronty.

Dederoni

Mírně zesměšňující označení občanů NDR -  Německé Demokratické Republiky. Vycházel ze skutečnosti, že označení státu na jejich autech (především Trabanty a Wartburgy) bylo DDR (Deutsche Demokratische Republik). Dederon byla zároveň jedna z prvních umělých tkanin používaných pro výrobu pánských košil a symbolizující úspěchy socialistického hospodářství.

 Bylo zajímavé, že občané NDR byli oficiálně našimi bratry, přáteli a soudruhy, zatímco občané Západního Německa (NSR) byli oficiálně vesměs špatní, socialismu a míru nepřátelští lidé, mající na mysli především zkázu socialismu a rozpoutání další světové války. A to přesto, že rozdělení Německa proběhlo na základě čistě vojenského rozhodnutí o dobytém území a nikoliv na základě dobrovolné politické volby jejich obyvatel.

Deformace

Deformace viz Přehmaty

Demokracie

V reálném socialismu byla demokracie prezentována jako socialistická demokracie. V praxi to znamenalo, že demokracie byla nahrazena diktaturou proletariátu.

 Demokratizace společnosti

Proces spojený obvykle se střídáním vedoucích osob ve straně a vládě. Předchozí vývoj byl při takových příležitostech prezentován jako nedostatečně demokratický a nový vývoj pak jako demokratizace společnosti. Faktem bylo, že kromě snad roku 1968 takovéto procesy uvnitř společnosti k demokracii nikdy ani nesměřovaly. Hlavní příčinou nestability a neexistence demokracie byla vedoucí úloha KSČ a princip diktatury proletariátu. 

 Demonstrace

V dobách reálného socialismu nebyly prakticky jiné, než prorežimní oficiálně organizované demonstrace podpory straně a vládě, případně režimem organizované protestní demonstrace proti nějakým krokům západních vlád. Demonstrace proti vykořisťování, proti systému atd., byly zmiňovány jako jev normální v kapitalistické společnosti. Ve společnosti socialistické/komunistické jich však nebylo zapotřebí, protože celá společnost byla vedená stranou a vládou, jejímiž jedinými cíli bylo blaho lidu a zájmy dělnické třídy.

 Devizový cizozemec

Označení zahraničních občanů pocházejících z kapitalistických zemí, tzn. držitelů volně směnitelné měny. Pro definici devizového postavení cizinců ze Zemí Socialistického Tábora -  ZST bylo používáno více kritérií v závislosti na charakteru plateb a služeb či zboží které se mělo hradit. Devizoví cizozemci podléhali různým pravidlům, jejichž cílem bylo dostat z nich co nejvíce volně směnitelné měny, zabránit jim v možnosti využívat relativně nízkých tuzemských cen vyvolaných případnou aplikací černého kurzu koruny při prodeji valut vekslákům. Devizoví cizozemci tak podléhali pravidlům povinné směny a hotelové služby i služby leteckých společností museli navíc vždy platit ve volně směnitelných měnách.

 Devizový monopol

Pojem vyjadřující skutečnost, že obchodování s devizami a valutami včetně jejich vlastnictví mohl realizovat pouze stát a jeho instituce. Z tohoto principu pak byly odvozeny různé povinnosti občanů jako např. nabídková povinnost, podle které musel každý občan nabídnout k odprodeji státu veškeré valuty do 10 dnů od jejich získání. Samozřejmě nebylo dovoleno vlastnit jakékoliv prostředky či účty v zahraničí a do druhé poloviny osmdesátých let nebylo možné mít účet v cizí měně ani u žádné z čs. bank.

 V praxi tedy docházelo k tomu, že si lidé případné cizí bankovky ukládali na různá tajná místa a buď je postupně měnili na bony, nebo si je nechávali jako trvalé úspory, nebo, v případě že se jim podařilo vycestovat do kapitalistické země, je vyváželi tajně přes hranice. Způsoby jakými se takové bankovky uschovávaly před bystrými zraky celníků, bylo více, ale žádný zaručený, protože prohlídky byly někdy opravdu drasticky důkladné. V případě nalezení pašovaných valut byly tyto automaticky zkonfiskované a podle jejich množství pak ještě hrozila možnost zákazu cesty nebo případně i trestního postihu. Viz též Devizový přestupek, Volně směnitelné valuty, Černý trh, Kurz, VRCV, Devizový příslib, Nabídková povinnost.

 Devizový přestupek

Do této kategorie spadal například nákup/prodej valut, „nelegální“ vývoz/dovoz valut a korun, nesplnění nabídkové povinnosti – v podstatě porušení zákonů vytvářejících devizový monopol státu. Existovala však automatická amnestie, kdy od chvíle kdy tak učinili, nebyli stíháni lidé, kteří volně směnitelné měny nabídli k odkoupení bankou. Devizové přestupky patřily mezi nejtvrději stíhané a při větším objemu pak přecházely do kategorie trestných činů.

 Devizový příslib

Systém přidělování velmi omezeného množství zahraniční měny (obvykle stanovený v USD na jeden den pobytu) na cesty do zahraničí. Mezi lidmi se hovořilo o „devizáku“.

 Systém devizových příslibů vznikl v rámci určitého uvolňování v šedesátých letech a pak přetrvával až do Listopadu 1989. Žádat o devizový příslib bylo možné jednou ročně ve stanovených termínech (obvykle do konce února) a celý systém přidělování se stal vysoce prestižní a současně korupční záležitostí. Žádost musela být podpořena souhlasem zaměstnavatele, u studujících musely souhlas vydat školy a u žen v domácnosti nebo důchodců pak příslušný Národní výbore. V osmdesátých letech získání souhlasu zaměstnavatele mohlo znamenat až 4-6 vnitřních podnikových podpisů než byl vydán ten potřebný (vedoucí, nadvedoucí, ROH, KSČ atd.). Pravděpodobnost získání devizového příslibu byla bez potřebných kontaktů i tak ale velmi nízká až téměř nulová. Viz též Žádost o žádost.

 Devizový únik

Výraz používaný při nákupu služeb či zboží, které oficiálně bylo možné zakoupit za koruny nebo za omezeně směnitelné měny (měny zemí skupiny Zemí socialistického tábora - ZST) avšak byly státem nebo jeho organizacemi nakoupeny za měny volně směnitelné. Složitými výpočty se pak ohodnocovala výše „ztráty“ a příslušný pracovník musel svá rozhodnutí pečlivě zdůvodnit, aby podnik dostal souhlas antiimportní komise a posléze banky.

 Děda Mráz

Sovětská alternativa Ježíška. Děda Mráz naděluje zřejmě na Nový rok a není nepodobný americkému Santa Clausovi.

 V socialistickém Československu byl Děda Mráz propagován bez velkého ohlasu. Se zajímavou teorií vysvětlující nahrazování Ježíška Dědou Mrázem, přišel Antonín Zápotocký. V rozhlasovém pořadu pro děti  přišel před Vánocemi 1952 s příběhem stárnoucího Ježíška  který se prý postupně přeměnil v Dědu Mráze. Viz též Jolka, Vánoční besídka.

 Dělnická třída (DT)

Velmi často používaný výraz pro označení části společnosti, jejímž jménem režim fungoval, aniž se však opravdu kdy zeptal, zda si to dělnická třída přeje. DT byla označována také jako nejprogresivnější a nejlepší silou společnosti. Jedná se také o souhrnné označení všech dělníků.  Viz též Dělnické hnutí

 Dělnické hnutí (DH)

Souhrnný název zahrnující politické aktivity odborové, socialistické i komunistické. Komunistická strana byla prezentována jako vůdkyně a organizátorka všech takovýchto aktivit dělníků o zlepšení jejich životních podmínek. Vznik dělnického hnutí se datuje do počátků průmyslové revoluce tzn. od konce 18. století. Zpočátku mělo za cíl jen zlepšit tehdy opravdu špatné sociální podmínky dělnické třídy. Teprve Marx, Engels a později Lenin vytvořili filosofii, jež dostala i politický rozměr tím, že si jako cíl stanovila získání moci a diktaturu proletariátu.

Dělnický kádr

Označení lidí vybraných např. na středoškolská nebo vysokoškolská studia, případně k řízení pracovních kolektivů na podkladě jejich dělnického původu a nikoliv znalostí či schopností.

 Prosazování dělnických kádrů bylo zvláště silné v padesátých letech, kdy systém měl potřebu rychlé obměny vedoucích kádrů ve všech oblastech života společnosti. Řediteli továren, podniků a institucí se tak stávali lidé bez praxe či vzdělání, ale se zázemím v KSČ. Drastické dopady do hospodářství přišly velmi záhy.

 K novému zubaři přijde první pacient. Sestra ho usadí do křesla, zubař se na něj podívá, vezme majzlík a kladivo a hned mu vyseká zub. Když pacient celý vystrašený opouští ordinaci se zkrvavenou pusou a bez několika zubů, říká sestře: „No něco takového jsem ještě nezažil“. „No bodejť byste zažil, dyť náš doktor než udělal Večerní Univerzitu Marxismu Leninismu, byl elektrikářem“.

 Dělnický původ

Dělnickým původem se mohli pochlubit lidé, jejichž rodiče (nebo alespoň otec) pracovali jako dělníci. Otázka původu každého jednotlivce byla kladena prakticky ve všech dotaznících – pro zaměstnání, studia atd. – a byla zmiňována v hodnoceních a posudcích.

 Pokud člověk chtěl studovat nebo získat nějaký souhlas, snažil se obvykle  ve své rodině objevit někoho, od koho by mohl odvozovat svůj „dělnický původ“. Postupně se situace stávala nepřehlednou, protože dělnický původ získávaly například i děti politicky nepohodlných jedinců, kteří byli odsouzeni k manuální práci a vlastně se tak za trest stali členy „nejprogresivnější složky společnosti“ – dělnické třídy a svým dětem tak zajistili pozitivní dotazníkové hodnocení.

 Dělník

Člověk pracující manuálně v nějakém výrobním procesu. V reálném socialismu měl tento výraz silně ideologický podtext. Dělníci byli hlavní součástí proletariátu, jehož jménem nebo jménem dělnické třídy byla celá země a společnost řízena. Jediná známější kritika dělníků vůbec  přišla z úst prezidenta Zápotockého, který plzeňské dělníky za jejich bouřlivé demonstrace proti měnové reformě v červnu 1953. Tehdy řekl, že „nelze vytvářet kult dělníka, kterému je vše dovoleno.“ Jeho reakce byla logická – dělníci měli jiný názor než strana a vláda, které je reprezentovaly.

 Paradoxně byla dělnická profese sice hodnocena jako v celé hierarchii nejvýše, avšak do dělnických profesí byli zároveň odesíláni lidé pro politické či jiné prohřešky za trest. Viz též Dělnický původ.

 Dělník, rolník, příslušník inteligence

Od konce šedesátých let tři základní složky socialistické společnosti. Mezi přijatelné příslušníky inteligence byli ale bráni jen lidé, kteří vystudovali již ve školách socialistického typu, tzn., že byli na tyto školy vybráni již podle kriterií uplatňovaných v reálném socialismu a studovali podle nových osnov, které také vždy zahrnovaly předměty jako Dějiny mezinárodního dělnického hnutí, Politická ekonomie kapitalismu a socialismu atd.

 Výraz „příslušník inteligence“ naznačuje, že inteligence nebyla brána jako celek. Zároveň je ale zřetelný posun v přístupu k inteligenci od konce čtyřicátých a začátku padesátých let, kdy inteligence byla potlačována jako socialismu nepřátelská vrstva společnosti.

 Lidová tvorba

•  Dotaz na Rádio Jerevan: „Nebylo by nejlepší zavřít všechny nepřátele našeho státu dělníků a rolníků do vězení?“ Odpověď: „V principu ano, ale kdo by potom pracoval na polích a v továrnách?“

•  Víte, jak se oslovují zametači ulic a popeláři za socialismu? 
  "Brý jitro, pane inženýre!"
  "Dobrý, dobrý, pane doktore..."

 Diktatura proletariátu

Základ Leninova přístupu k třídnímu rozdělení lidské společnosti, který ospravedlňoval zrušení demokracie a základních demokratických pravidel ve společnosti reálného socialismu. Proletariát byl představován nejasně definovanou masou lidí, především dělníků a rolníků, kteří radostně a vděčně podporují komunistickou stranu, jako svůj předvoj.

 Diktaturou proletariátu se ospravedlňovalo zavedení socialistické demokracie, protože tato demokracie měla sloužit právě údajným zájmům proletariátu. Podle tohoto principu má dělnická třída a logicky tak také její předvoj – Komunistická strana – právo ignorovat a potlačovat zájmy všech ostatních tříd společnosti a tím i obecné principy demokracie.

  Oficiální heslo:

•  Socialistický stát – nástroj diktatury proletariátu

 Diskreditace strany

Zveřejňování či zmiňování zločinů, chyb, přehmatů a negativních jevů způsobených stranou nebo jejími představiteli. U koho se přišlo na to, že stranu takto „diskreditoval“, byl nějakým způsobem spravedlivě potrestán.

 Diverzant

Označení člověka, o němž se předpokládalo, že má za úkol poškodit zájmy socialistického systému. Do velké míry se překrývá s výrazem sabotér. Výraz diverzant však naznačoval, že daný škůdce je placený a vedený zahraničními tajnými službami zatímco sabotér mohl škodit na základě vlastního rozhodnutí, zájmů a možností.

 O diverzantech a sabotérech se média šířila především v padesátých letech. Tito se měli rekrutovat z emigrantských kruhů, agentů CIA, osob nepřátelských socialistickému zřízení atd.

 Do švestek

Po Únoru 48 se mnoho lidí utěšovalo tím, že komunismus velmi brzo padne. „Do švestek“ byl jeden z používaných termínů, který v podstatě znamenal, že by režim měl padnout do podzimu. Ve skutečnosti těch podzimů proběhlo 41.

 Lidová tvorba 

• V Moskvě stojí dlouhá fronta lidí na maso. Jeden z čekajících mužů to nevydrží a začne nahlas kritizovat systém. Člověk v kožené bundě, který postával nedaleko, k němu přistoupí a povídá: „Soudruhu, podívej, za starých časů, kdyby si někdo takhle nahlas stěžoval jako ty, tak bych ho … a rukou naznačí pistoli namířenou na mužovu hlavu. Když muž přijde domů s prázdnou, ptá se jeho žena: „Co se děje, došlo maso?“ „Je to ještě horší, už jim došly i náboje!“

•  Moskva 70. let. Je strašná zima. Příští den mají dovézt do masny zboží.
  V předvečer té události už stojí před obchodem několikatisícová fronta lidí. Mají na sobě kožichy, s sebou stoličky, vodku a šachy.
  Ve tři odpoledne vychází řezník a oznamuje: "Soudruzi, právě mi volali z ústředního výboru strany, maso nestačí pro všechny, Židé mají jít domů."
  Židé poslušně opustí frontu, ostatní čekají dál.
  V sedm večer znovu vyjde řezník: "Soudruzi, právě mi zase volali z ÚV, vypadá to, že maso nebude vůbec, musíte jít domů všichni."
  Dav se neochotně rozchází a bručí: "Ty zatracený Židi zas měli štěstí."
    Dobrovolná účast Ostře sledovaná a vyhodnocovaná účast na režimem sponzorovaných akcích. Ať už na prvomájových oslavách, jakýchkoliv schůzích, demonstracích apod., byl vždy někdo, kdo zapisoval účast a jemuž se bylo třeba nahlásit, aby účast měla pro daného jednotlivce kýžený smysl. Mezi lidmi se zažilo označení dobrovolně povinné. Dobrovolná účast byla pak jedním z kritérií při posuzování aktivity a vypracovávání posudků. V případě, že se určitý člověk neúčastnil „dobrovolných“ akcí, mohlo to v závislosti na jeho životních plánech a očekáváních znamenat nepříjemnosti. „Dobrovolných“ akci se lidé zúčastňovali zejména proto, aby „měli čárku“, což znamenalo, aby byli na této akci viděni, jejich přítomnost zaznamenána čárkou do jmenného seznamu (studentů, pracovníků, členů nějaké organizace atd.) a násldně se pak tato jejich aktivita mohla pozitivně projevit v jejich posudku.  Dobrovolně povinné Lidový výraz označující skutečnost, že účast jednotlivců na určité dobrovolné režimní akci je zaznamenávaná kdo se jí nezúčastnil, je hodnocen negativně.  Dočasné rozmístění vojsk Výraz vzniklý po návratu Alexandra Dubčeka a dalších představitelů strany a vlády z nedobrovolné cesty do Moskvy koncem srpna 1968. Smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk zahrnovala sice termín „dočasný“, avšak bez jakéhokoliv časového omezení. Vznikaly proto také vtipy srovnávající význam výrazů „dočasný“ a „na věčné časy“ apod. Pobyt cizích vojsk na území ČSSR/ČSFR skončil až v roce 1991. Viz též Dočasnost.  Lidová tvořivost:
•  „Byl jsi přivítat sovětská vojska?“ „Ne, nebyl, ale těším se, že je půjdu vyprovodit“.
•  „Copak to tady děláš synku?“ „Ale tatínku, vyhlížím odchod sovětských vojsk“ „To mi děláš radost synku, že sis našel trvalé povolání“.
•  Dočasnost
• Výraz, který se začal používat po roce 1968, kdy byla podepsána „Smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk v ČSSR“. Tato smlouva poprvé použila výraz – dočasný pobyt. Viz též dočasné rozmístění vojsk.
•  Lidová tvorba:
•  Co je jednotkou dočasnosti? A odpověď  -  Jeden Furt.
•  Jak se stupňuje slovo „dlouhé“? „Dlouhé, delší, nejdelší, dočasné“.
•  Dočasný pobyt
• Výraz používaný ve „Smlouvě o dočasném pobytu sovětských vojsk v ČSSR“. Viz též Dočasnost.
•  Lidová tvorba:
•  V době svého dočasného pobytu u nás přijde komandant do prodejny obuvi. Říká: „Mám dovolenku a jedu domů. Rád bych koupil synovi hezké boty.”
   „Kolik je mu let a jak velké to má být číslo?”
   „Já nevím, já nebyl sedm let doma.“
•  Dodavatelsko-odběratelské vztahy
• Výraz vyjadřující socialistické tržní vztahy. V reálném socialismu nebyli zákazníci, ale byli „odběratelé“. Například cestující v letecké i železniční dopravě byli v souhrnu s nákladem označováni jako "přepravní substrát."
•  Dohnat a předehnat
• Cíl v soutěžení s kapitalistickým systémem. 
• Výraz byl používán hlavně v padesátých letech, kdy ještě rozdíly mezi úrovní v ČSR a v sousedních západních zemích nebyly tak velké. V pozdější době už by při srovnání realit působil nevěrohodně a začaly se spíše hledat objektivní důvody, proč socialistická ekonomika zaostává. Jako jeden z takových důvodů bylo uváděno, že Západ mocně zbrojí, a proto socialistické státy musí věnovat velkou část svých zdrojů právě na obranu proti západnímu nepříteli.
•  Lidová tvorba:
•  Jaké hlavní cíle si vytyčily jednotlivé sjezdy KSČ?
  XV. sjezd: Dohnat a předehnat kapitalistické státy.
  XVI. sjezd: Udržet s nimi krok.
  XVII. sjezd: Neztratit stopu.
•  Dojnice
• Výraz často mediálně používaný při zdůrazňování úspěchů kolektivního zemědělství. Produktivita dojnic se tak stávala obecně známým a mediálně často prezentovaným ukazatelem, jehož hodnoty byly měřeny v počtu litrů na den a případně na rok a široce mediálně publikované.
•  Socialistické dojnice podle médií dosahovaly lepší produktivity než dojnice v systému kapitalistickém. Problémy o kterých se nehovořilo, byly životní podmínky skotu (obvykle bez výběhu v kravínech) a používání agresivních dojících zařízení, která byla nebezpečná zdraví dojnic i kvalitě mléka.
•  Domovní důvěrník
• Člověk, jenž byl pověřen správou určitého domu, ve kterém současně bydlel. Obyvatelé domu, kteří k různým žádostem potřebovali souhlas nebo doporučení domovního důvěrníka se pak obvykle snažili s domovním důvěrníkem dobře vycházet.
•  Dovršení socialistické výstavby
• Blíže nedefinovaný časový bod, kdy měla být výstavba socialismu dokončena. Vzhledem k tomu, že se za dovršení socialistické výstavby stále bojovalo a nebyla určena jasná kritéria, kdy tento boj skončí nebo bude „dovršen“, lze předpokládat, že „dovršení socialistické výstavby“ bylo trvalým, ale průběžně se vzdalujícím cílem režimu reálného socialismu.
•  Družba
• Výraz označující nadšenou mezinárodní spolupráci a přátelství mezi různými kolektivy pracujících, sportovců, politiků, či jiných kategorií obyvatelstva.
•  Družba byla oficiálně velmi podporovaná a v jejím rámci se cestovalo do družebních zemí, podniků, měst, továren, vesnic atd. Pod tuto činnost bylo tedy možné za státní peníze zahrnout při dodržení správného názvosloví vlastně cokoliv – jako cesty za pitím, nákupy a podobně.
•  Družební oblasti
• Země, oblasti, regiony, města či vesnice, mezi nimiž existovaly družební vztahy. Viz též Družba.
•  Družební podniky
• Podniky mezi nimiž existovaly družební vztahy. Viz též Družba.
•  Družstevní vlastnictví
• Jedna ze dvou forem vlastnictví výrobních prostředků ideologicky přijatelných pro systém reálného socialismu. Družstevní a státní vlastnictví výrobních prostředků byla jeho socialistickým zákonodárstvím jedině povolená.
•  Dubček, Alexander
• Žil 1921 – 1992. Před válkou pobýval s rodiči v SSSR. Po návratu vystudoval stranickou politickou školu a začal stoupat po kariérním žebříčku KSČ. V lednu 1968, po roztržce mezi konzervativním a reformním křídlem KSČ a po odvolání Antonína Novotného byl zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ, čímž začal v ČSSR obrodný proces.
•  Dubček trochu naivně věřil, že bude možné zavést a udržet socialismus s lidskou tváří současně s demokracií a osobními svobodami. Byla zrušena cenzura, uvolňovány hranice, umožněna svoboda shromažďování atd. V dubnu 1968 byl prezident Antonín Novotný donucen abdikovat i z funkce prezidenta. SSSR a ostatní ZST měly ze situace v ČSSR obavy a tak při mnoha příležitostech byl vývoj v ČSSR kritizován a Dubček dostal několik varování – poslední v Čierné nad Tisou. Jeho osobní naivita však způsobila, že si neuvědomoval reálné nebezpečí vpádu SSSR do ČSSR a tak jím byl 21. srpna 1968 velmi zaskočen a překvapen. Následně byl proti své vůli společně s dalšími představiteli strany a vlády odvezen do Moskvy a zde donucen podepsat  Moskevský protokol., jehož principy se staly základem Smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk v ČSSR. Při rozhlasovém projevu k národu po svém návratu se v rozhlasovém studiu do mikrofonu rozvzlykal a svěřil se lidem, že nečekal „že mu tohle sovětští soudruzi udělají“.
•  V dubnu 1969 byl jako 1. tajemník ÚV KSČ vystřídán Gustávem Husákem a stal se předsedou Federálního shromáždění. V této funkci podepsal pendrekové zákony a ztratil tím zásadní část, do té doby ohromné, podpory obyvatel ČSSR. Po nějaké době byl odstraněn i z této funkce a byl jmenován velvyslancem v Turecku. Po roce byl pak z politiky zcela odejit a začal pracovat jako mechanizátor v lesním podniku. Na výsluní se vrátil až v roce 1989, kdy působil ve funkci předsedy Federálního shromáždění. Zemřel na následky zranění při autohavárii.
•  Lidová tvorba:
•  „Soudruzi, buďme k sobě stateční a přiznejme si, že za všechno může Antonín Novotný.“
•  
• Duch marxismu leninismu
• Popis skutečnosti, že veškeré konání a jevy v socialistické společnosti musí být v souladu s principy marxismu leninismu – musí být v „duchu marxismu leninismu“. 
• U tohoto výrazu, používaném v dobových učebnicích i v médiích, působí trochu zvláštně fakt, že ryze materialistická a ateistická filosofie marxismu-leninismu používá tak nadpřirozených a nematerialistických výrazů jako „duch“.
•  Důvěřuj, ale prověřuj
• Heslo propagované v rámci KSČ, které v podstatě nabádalo k totální nedůvěřivosti mezi členy KSČ i mezi lidmi vůbec.
•  Soudruhovi nebylo samozřejmě možné říci, že nevěříte jeho slovům, ale bylo naprosto správné nějakým způsobem si jeho tvrzení prověřovat (špehováním, donášením, slíděním či jiným sběrem informací).
•  Dva tisíce slov
• Dokument o délce 2000 slov vypracovaný spisovatelem Ladislavem Vaculíkem na jaře 1968. Dokument hodnotil kriticky situaci ve společnosti i roli, kterou sehrála při vytvoření této situace KSČ. Dokument byl podepisován politiky, umělci a dalšími veřejně známými osobnostmi i normálními občany.
•  Kdokoliv byl později (po srpnové invazi) identifikován jako signatář tohoto dokumentu, ztratil práci i část svých občanských svobod a byl označován některým z názvů pro nepřátele socialistického zřízení. Signatářkou dokumentu Dva tisíce slov byla také zpěvačka Marta Kubišová. Právě tento její podpis byl zřejmě hlavním důvodem oficiálního zákazu její veřejného vystupování, který trval až do konce reálného socialismu.
•  Lidová tvorba:
•  Dohadují se americký, německý a český ministr obrany, kolik platí za jeden tank. Německý ministr říká, „My kupujeme tanky za 2000 marek za kus“. Američan říká, „To my je máme lepší, ale taky trochu dražší. Nás jeden tank stojí 2000 dolarů“. A český říká: „To nám stačí 2000 slov a máme tanků plnou republiku“.
•  Dvouletka
• První dlouhodobý centrální plán uvedený po převzetí moci komunistickou stranou v Únoru. Po dvouletce 1948/49 pak už přicházely pětiletky.
•  Základní cíle byly – mohutnou propagandou aktivizovat masy k podpoře hospodářské politiky KSČ, zvýšit produkci v základních odvětvích (v padesátých letech zejména těžké strojírenství, doly atd. a teprve v šedesátých letech se určitá pozornost věnovala i spotřebnímu průmyslu) ukázat Západu, že socialistické země mají rychlejší dynamiku růstu a dále pak nahradit fungování trhu centrálním dlouhodobým plánováním.
•  
• Dým (z továrních komínů)
• Opěvované znamení úspěšného budování socialismu. V dobách reálného socialismu byly dým, tovární hluk, komíny atd. považovány za symboly úspěšného socialistického rozvoje a industrializace společnosti.
•