Slovník reálného socialismu - první část písmene K

Opět nová část Slovníku reálného socialismu - tentokrát jen polovina písmene K, protože na toto písmeno začínalo v době reálného socialismu mnoho režimních slov a tak jsem jej musel rozdělit. Určitě Vás zaujmou výrazy jako Kapitalistická agrese, Kádrovák, KGB a mnoho vtipů z doby již minulé. Pokud Vám unikla nějaká část, můžete ji vždy najít na blogu autora

K

 K dostání

Výraz „k dostání“ byl používán ve vztahu k velkému rozsahu zboží včetně nedostatkového a znamenal oznámení nebo dotaz o/na možnost koupě daného zboží. 

Pokud někdo u někoho viděl něco, co si přál nebo chtěl koupit či alespoň obdivoval nebo chtěl pochválit, zeptal se, kde to je/bylo „k dostání“. Myšleno tím bylo, kde se dané zboží dalo sehnat. Častá odpověď byla, že přes známé, „náhodou“ nebo, že na to byla "velká fronta.“

 K 231

Organizace K(lub) 231 vznikla na jaře 1968 jako sdružení politických vězňů, kteří byli odsouzeni na základě zákona číslo 231 – Zákon na ochranu lidově-demokratické republiky. K231 byl režimem rozpuštěn několik týdnů po vstupu armád Varšavské smlouvy do ČSSR jakožto organizace "nepřátelská socialistickému zřízení".

KAN – klub angažovaných nestraníků

Klub angažovaných nestraníků – podobně jako K 231 vznikl na jaře 1968 a sdružoval členy, kteří chtěli aktivně publikovat svůj alternativní názor na společenské uspořádání.

 Také KAN byl během dvou týdnů po invazi v srpnu 1968 rozhodnutím československých vládních orgánů zrušen jakožto organizace režimu nepřátelská.

 Kandidát

Čekatel na členství ve straně nebo do některých orgánů stranického vedení (např. ÚV KSČ).

 Po uplynutí stanovené zkušební lhůty pak byl takovýto člověk do příslušné funkce či jako člen KSČ potvrzen. Kandidátství mělo prověřit oddanost režimu, straně, věci socialismu, marxismu leninismu atd., a také zajistit dlouhodobou loajalitu. Podobně jako lidem zařazeným do kádrovým rezerv, byly v rámci kandidátské lhůty čekatelům ukládány různé úkoly a méně populární funkce.

 Kapitalismus

Souhrnný název pro ekonomický systém prakticky všech zemí, které nebyly součástí světové socialistické soustavy. Kapitál byl v rámci marxisticko-leninské teorie považován za zdroj všeho bezpráví a vykořisťování dělnické třídy. Název nerozlišoval mezi faktickým ekonomicko-politickým uspořádáním jednotlivých zemí a tak byly do jedné skupiny dávány země jako Švédsko, Francie i USA nebo Jihoafrická republika. Je tedy možné vnímat, že za kapitalistický byl označen každý stát, který nebyl postaven na principech reálného socialismu sovětského typu. Určitou výjimkou byly pouze ty rozvojové země, které se se zeměmi reálného socialismu alespoň přátelily.

 Lidová tvořivost:

•  Kapitalismus je zahnívající společenské zřízení, které se maskuje demokracií a rostoucí životní úrovní.

•  V jakém stadiu se nyní nachází kapitalismus? „Už je na pokraji propasti.“ A socialismus? „Ten je vždy před kapitalismem.“

•  Kapitalismu je vlastní jedna vada – nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je vlastní jedna ctnost – rovnoměrné rozdělení bídy.

 Kapitalistická, -ý, -é

V principu záporná vlastnost nebo záporné hodnocení určitého jevu nebo skutečnosti. Cokoliv bylo označeno za kapitalistické, bylo špatné. Nejběžněji používané vazby: kapitalistický zisk, kapitalistické hospodářství, kapitalistické vykořisťování (vykořisťování člověka člověkem), kapitalistický stát, kapitalistický štváč, kapitalistická agrese atd.

 Lidová tvorba:

• Chlap umře a přijde do pekla. Před samotnými mučícími komorami stojí Satan a ptá se ho: „Tak co, ty smrade.  Chceš do socialistickýho nebo do kapitalistickýho pekla?“
  Chlap se zeptá: „A co mě čeká v socialistickým?"
  Satan: „No, tam tě každý den přibijou velkýma hřebíkama za ruce a nohy na zem, a pak přes tebe bude celý den jezdit takový ten buldozer na urovnávání asfaltu.“
  Chlap: „Uf, to je teda maso. A co kapitalistický peklo?“
  Satan: „No, tam tě každý den přibijou velkýma hřebíkama za ruce a nohy na zem, a pak přes tebe bude celý den jezdit takový ten buldozer na urovnávání asfaltu.“
  Chlap: „Ale vždyť to je to samý! Jakej je v tom rozdíl?“
  Satan: „No, žádnej… Ale přesto bych ti radši doporučoval to socialistický.“
  Chlap: „A to jako proč?“
  Satan: „No, protože v socialistickým pekle jednou chybí hřebíky, jindy kladivo, potřetí není nafta pro buldozer … Co jsem tady, tak například nepamatuju, že by někdy válcovali…“

Kapitalistická agrese

Mediální označení akcí nepřátel socialismu. Tento výraz byl častější v padesátých letech, kdy se „nastupující“ socialistický systém musel „vypořádat“ se zbytky kapitalismu.

 Systém potřeboval mít vnějšího nepřítele, na kterého bylo možné svádět ekonomické a jakékoliv další problémy a se kterým bylo možné strašit lid.  Za takového nepřítele byl označován především kapitalismus, kapitalistické země, imperialismus atd. Ve vojenské oblasti bylo za úhlavního nepřítele považováno vojenské sdružení NATO, které bylo nazýváno mj. nástrojem kapitalistické agrese. Za kapitalistickou agresi byl někdy označován předpokládaný vojenský útok zemí NATO a především německého Bundeswehru. Skutečnost, že německá ústava zakazovala[b1]  vstup německých vojáků na cizí území, nebyla této teorii nijak na překážku. V nevojenských oblastech měla pak mít kapitalistická agrese různé další podoby – ideologická diverze, kontrarevoluce atd., protože za všechny projevy nesouhlasu s režimem byly viněny kapitalistické státy, které je údajně osnovaly.

 Kapitalistická soustava

Všechny země s vyspělou ekonomikou nepatřící do světové socialistické soustavy (především země EHS (předchůdce EU) a USA, Austrálie, Kanada, Japonsko, Nový Zéland. Méně vyspělé, nesocialistické země byly pak zařazovány do skupiny zemí „třetího světa“ nebo do tzv. HMVZ – „hospodářsky méně vyspělých zemí“ či „rozvojových zemí“. O HMVZ byl pak mezi zeměmi socialistické a kapitalistické soustavy sváděn ideologický i ozbrojený boj zejména v období rozpadu koloniálních systémů Británie, Francie, Holandska, Belgie či Portugalska v Africe a Asii. Viz též Mírové soužití.

 Kapitalistické státy - KS

Souhrnný název pro země, které si „nezvolily“ socialistickou cestu rozvoje.

 Ty kapitalistické země, které byly hospodářsky úspěšné, pak byly zařazovány do podmnožiny Vyspělé kapitalistické státy (VKS).  Paradoxně a jak to bývalo – pokrytecky - to byly právě tyto země, jejichž národní měna byla komunistickými režimy tak vyhledávána pro svou volnou směnitelnost (dolary, marky, franky, libry atd.). Viz též Kapitalistická soustava, Volně směnitelné měny.

 Lidová tvorba:

• Jak si vysvětlujete, že Kanada dodává do SSSR tolik pšenice. To je celkem jasné. Jako všechny ostatní kapitalistické země trpí Kanada krizí z nadprodukce.

 Kapitalistický štváč

Možné označení kohokoliv, kdo nesouhlasil s komunistickou ideologií a svůj názor jakýmkoliv způsobem veřejně projevoval nebo projevil, tzn. nepřítele socialismu. Viz též např. Nepřítel lidu.

 Kapitál

Hlavní bible marxismu kriticky hodnotící kapitalismus, avšak nenabízející praktická řešení. Autory Kapitálu byli Karel Marx a Fridrich Engels.

 Kapitál byl hlavním zdrojem učení politické ekonomie kapitalismu intenzivně přednášené a zkoušené v prvních ročnících vysokých škol. Byly zde popsány také základní kategorie jako třídy, třídní boj, zisk, výrobní síly, pracovní síly, mzda, nadhodnota atd.

 Kádrová práce (práce s lidmi)

Do kádrové práce mělo patřit vzdělávání, rozmisťování, doplňkové vzdělávání atd. Ve skutečnosti se obvykle jednalo o politické zpracovávání lidí k vyšší podpoře režimu a využívání různých nástrojů k tomu, aby loajální byli nebo aby loajalitu alespoň předstírali. Základním nástrojem kádrové práce byla proto hodnocení a posudky na lidi a rozhodování o jejich pracovním zařazení. Viz též Kádrování a Kádrové materiály.

 Kádrová rezerva

Čekatel na určitou vyšší nebo nějakým způsobem zajímavou funkci. Do výběru „kádrových rezerv“ byly obvykle jmenovány dělnické kádry.

 S kádrovými rezervami se také „pracovalo“, což znamenalo, že se jim zadávaly různé úkoly, které museli lidé zařazení v kádrových rezervách plnit – šlo například o vstup do té či oné organizace, určité množství brigád, vystudování předepsaných škol nebo účast ve stanovených politických školeních apod.

 Kádrovák

Označení obávaných lidí, kteří rozhodovali o osudech ostatních ať v rámci jednotlivých socialistických podniků, státních úřadů, škol, ČSLA, bezpečnosti, organizací komunistické strany atd.

 Obvykle se jednalo o lidi plně oddané straně, kteří zajišťovali, aby se na žádná vedoucí místa v ekonomice ani politice nedostali lidé neloajální KSČ a obvykle si také samozřejmě hráli svou osobní hru, která jim byla umožňována jejich výsadním postavením vůči ostatním.

 Kádrové materiály

Soubor osobních materiálů jednotlivých zaměstnanců podniku, studentů, členů nějaké organizace atd. V kádrových materiálech byly zejména posudky a hodnocení každého jednotlivce. Kádrové materiály putovaly s každým jednotlivcem a jejich hlavní složka byla uložena u aktuálního zaměstnavatele nebo v aktuálně navštěvované škole.

 Kádrové materiály sloužily jako podklady pro povyšování, přeřazování, vysílání na studia, vydávání souhlasů a doporučení atd.

 Kádrování

Kádrování byl proces, kdy byla prověřována politická vhodnost jednotlivců vykonávat politické funkce, na nástup do pracovního místa, k přijetí na střední nebo vysokou školu, povyšování v armádě atd.

 Hlavní podklady používané v kádrování byly kádrové materiály, členství a aktivita ve straně, členství a aktivita v organizacích Národní fronty, postoje v únoru 1948 a později též v srpnu 1968, emigranti a příbuzní v zahraničí, vztah k náboženství, vztah k socialistickému zřízení, dřívější politické aktivity daného člověka a jeho příbuzných, vztah ke kolektivu, po roce 1968 také názor na bratrskou pomoc atd. Lidé vykonávající kádrování – tzv. kádrováci, měli tak nad jednotlivci ohromnou moc, kterou samozřejmě využívali a zneužívali k upevňování své pozice.

 Lidová tvorba:

•  V Moskvě byl v zájmu rozvoje turistického ruchu otevřen první striptýzový podnik. V prvních dnech byl zahraničními hosty zcela přeplněn. Nyní zeje prázdnotou. Nápoje jsou dobré, jídlo je dobré, obsluha je výborná. V čem vězí problém? Situaci řeší ÚV KSSS. „Nezavinily to striptýzové tanečnice?“ ptá se generální tajemní. „Soudruhu generální, můžete se spolehnout. Všechny tanečnice jsou již 40 let věrnými a prověřenými členkami strany, mají ty nejlepší kádrové předpoklady odevzdávat kvalitní práci.“

 Kdo nepracuje, ať nejí

Heslo vyjadřující odpor zejména ke kapitalistické (a tedy „nepracující“) třídě v době přechodu od kapitalismu k socialismu (padesátá léta).

 Když se kácí les, létají třísky

Heslo, jímž KSČ odmítala odpovědnost za problémy, ztráty či utrpení způsobené „potíráním nepřátel socialismu“.

 Byly tak vysvětlovány jinak těžko obhajitelné politické procesy a další tzv. přehmaty. Za kácení lesa byl považován přechod od kapitalismu k socialismu a za třísky byli považováni političtí vězni a veškeré přehmaty na nich spáchané. Poprvé toto heslo propagoval Lenin, který zároveň považoval popravování nepřátel včetně možných nepřátel socialismu za legitimní právo „velké revoluce“.

 Keťas

Výraz používaný především na konci čtyřicátých a během první poloviny let padesátých. Označoval jednotlivce, kteří prý skrývali zásoby určitého zboží, aby je pak mohli se ziskem prodat na černém trhu.

 V rámci třídního boje proti vykořisťovatelům pak bylo téměř oficielně předpokládáno, že keťasem je prakticky každý soukromý podnikatel. Bylo ale celkem logické, že si živnostníci schovávali zásoby svého zboží, když jim jinak hrozila jejich konfiskace (znárodnění) bez náhrady. 

 KGB

Sovětská tajná policie – označení používané v letech 1954-1991. Viz též NKVD a Lenin.

 Podobně jako tajné složky bezpečnosti ve všech ZST, byla i KGB používána především k potírání vnitřního nepřítele. Vzhledem k ambicím SSSR být světovou mocností vládnoucí nad komunistickými zeměmi, byla však KGB také velmi aktivní i v organizaci různých akcí zaměřených na získávání informací, podporu levých hnutí, teroristických akcí atd.

 Lidová tvorba:

•  Víte, jaká byla poslední Majakovského slova před sebevraždou?
  "Ne! Soudruzi, Nee!"

•  Dotaz na Rádio Jerevan: „Kde vlastně sedí ten, co vymýšlí vtipy na Rádiu Jerevan?“ Odpověď: „To bohužel nevíme, ale sedí zcela určitě!“

•  Rus, Angličan a Francouz sedí a sdělují si, co je největší slast. Angličan: "
  No největší slast je jen tak se posadit v klubu do koženýho křesla, dát si trochu whisky se sodou a číst si nové Times." Francouz: "Kdepak, největší slast je mladá ohnivá milenka a staré víno."
  Rus: "Vy o tom nic nevíte. Pravá slast je, když večer koukám na televizi, někdo zazvoní, já jdu otevřít, tam stojí dva pánové v kloboucích a dlouhých kabátech a ptají se: "Voloďa Sergejevič?" A já můžu říct: „O patro vejš!"

•  Sovětská policie, Rudá armáda a KGB mají od Stalina za úkol prokázat, která z těchto organizací je výkonnější v chytání imperialistických agentů. Jejich úkolem je vypátrat králíka v lese.

• Sovětská policie rozmístila po lese zvířecí informátory. Ti vyslýchají rostlinné a minerální svědky. Po tříměsíčním pátrání vydá sovětská policie prohlášení, že králíci neexistují.
  Rudá armáda po dvou týdnech bez jediné stopy nakonec spálí celý les a zabije tak všechno živé, včetně králíka. Nikomu se, samozřejmě, neomluví. Ten imperialistický králík si to přeci zasloužil.
  KGB jde bleskurychle na věc. O půl hodiny později táhnou z lesa příšerně domláceného medvěda, který řve: "Přiznávám se, přiznávám se, jsem králík. Jsem králík!!!“

•  Důstojník KGB přijde do parku a vidí starého Žida s knihou.
  Kágébák se ptá: "Co to čteš, dědo?"
  "Učím se jidiš pro samouky."
  "A na co ti je jidiš? Na izraelské vízum se čeká celé roky. To zatím umřeš, než ti ho vystaví."
  "Učím se jidiš, abych si v ráji mohl popovídat s Abrahámem a Mojžíšem. V ráji se mluví jidiš"
  "A co když se dostaneš do pekla?" ptá se kágébák.
  "Tak rusky už umím."

• Ve stepní chatrči umírá stařec. Náhle někdo buší na dveře.
  "Kdo je tam?" ptá se umírající.
  "Smrt," zní odpověď.
  "Sláva bohu, já už myslel, že KGB."
  

Kladný vztah

Slovní vazba používaná především u jednotlivců v posudcích a při kádrování a hodnotící jejich „vztah“ k režimu reálného socialismu.

 Pokud jednotlivce kladný vztah podle posudku neměl, podobně jako i u jiných posudkových kritérií, to znamenalo zásadní problém. Používaná byla i alternativní vazba s podobným obsahem – „kladný postoj.“ Opakem kladného vztahu k socialistickému zřízení byl „nepřátelský postoj/vztah“, „záporný postoj/vztah“.

KNV

Krajský národní výbor – ČSSR měla 10 krajů a KNV byly nejvyššími správními orgány v těchto krajích. Byl nadřízený ONV – Okresním národním výborům a řídilo je Ministerstvo vnitra.

 Kniha přání a stížností

Sešit visící viditelně ve všech prodejnách a provozovnách služeb, do něhož mohli zákazníci dělat zápisy v případě své nespokojenosti. Jak bylo se zápisy v knihách přání a stížností v praxi zacházeno, není přesně známo.

 Kolektiv

Všeobecné pozitivní označení pro jakékoliv skupiny lidí sdružené dohromady pod určitou, systémem uznávanou, činností. Označení bylo pak obvykle kvalifikováno například takto: pracovní kolektiv, třídní kolektiv, školní kolektiv, stranický kolektiv apod.

 „Vztah ke kolektivu“ bylo také jedním ze základních kriterií používaných v hodnocení jednotlivců. Pokud tedy v posudku určitého jednotlivce chybělo zaklínadlo „v kolektivu oblíben“, znamenalo to pro něj problémy.

 Kolektivizace

Proces nahánění samostatně hospodařících zemědělců do JZD. Proces kolektivizace probíhal nejbouřlivěji mezi roky 1949-1953, pak zvolnil a opět se začal prosazovat koncem padesátých let.

 Zemědělci, kteří se vstupu do JZD bránili, byli nejrůznějšími způsoby ke vstupu „vedení“. Nemohli si například koupit hnojiva, osiva, nemohli si půjčovat různou mechanizaci ve Strojních traktorových stanicích nebo nemohli svou produkci prodávat. Často byli také vystěhováváni ze svých obcí nebo jim jejich pozemky byly prostě zkonfiskovány. V roce 1968 byl na toto téma vyroben zajímavý a v té době odvážný film „Všichni dobří rodáci“, jehož promítání bylo však v začátcích normalizace zakázáno. Viz též Akce.

 Kolektivní zodpovědnost

Princip, jehož aplikace znamenala faktickou nezodpovědnost za příslušná rozhodnutí přijatá společně určitou skupinou lidí, funkcionářů atd. na stranické, podnikové či vládní platformě.

 Tato, lidově nazývaná „kolektivní nezodpovědnost“ byla v reálném socialismu ještě podporována objektivními problémy, což byly v podstatě výmluvy, proč se něco nedařilo a dále různými systémovými chybami a problémy reálného socialismu. V raných dobách rozvoje socialismu bylo také hodně problémů sváděno na sabotážní akce nepřátel socialismu.

 Kolchoz

V SSSR obdoba Jednotného zemědělského družstva (z výrazu „kolektivnoe chozjajstvo). Výraz často používaný i v československých v médiích při vyzdvihování úspěchů sovětského zemědělství. Kolochozy začaly v SSSR vznikat ve dvacátých letech za vlády Stalina a to především násilnou formou. Pro JZD byly kolchozy vzorem, když je v roce 1949 začal režim v čele s Gottwaldem prosazovat. Viz též JZD, Jezeďáci.

 Lidová tvorba:

•  Když chodil Nikita Chruščev po kolchozech, často se ztrácel svému doprovodu a procházel se na vlastní pěst. Jednou takhle spadl do silážní jámy. Všiml si ho však kolchoznik Ivanov a vytáhl ho ven.
  "Ne abys někomu řekl, že sem tam spadl, slibuješ?" říká Chruščev Ivanovovi.
  "Dobře, pokud vy nikomu neřeknete, že sem vás vytáhl."

Kolchozník

Člen kolchozu – vzor socialistického venkovského člověka.

 Lidová tvorba:

•  „Tak jakpak se Vám soudruzi daří?“ žertuje Chruščov při návštěvě kolchozu, „Výborně“, žertují kolchozníci.

Kombajn

Název zemědělského stroje, který byl často s ideologickým podtextem používán v socialistických médiích.

 Kombajn a částečně také traktor byly označovány za pomocníky kolektivního zemědělství, kteří pomáhali dosahovat „skvělých výsledků“ a dokazovat tak jeho „nadřazenost nad zemědělstvím soukromým“, protože využití kombajnů a traktorů nebylo ekonomické na malých pozemcích a také si je nemohli soukromí zemědělci pro vysokou cenu dovolit. V novinách se proto v období žní objevovaly například následující slovní vazby: „kombajny vyjely do polí“, „kombajny zahájily sklizeň“, „kombajny úspěšně sklízí kolektivní“ lány apod.. Kombajnisti byli pak často prezentováni jako atraktivní mladí, svalnatí, opálení muži s neodolatelným úsměvem a obvykle také s placatou čepicí.

 Komunismus

Politicko-ekonomický systém vycházející z  představy, že největší lidskou potřebou a motivací je práce pro blaho kolektivu, že pouze určitá menší část společnosti (kapitalisté) chce využívat ostatní k tomu, aby se na jejich úkor „obohatila“ a že nejlepší formou vlastnictví je vlastnictví společenské. Třída dělníků a rolníků (proletariát) má podle této představy právo třídu kapitalistů „potlačit a zlikvidovat“ a vytvořit tak beztřídní společnost, ve které bude každý pracovat „dobrovolně a na základě svých schopností“. Jako hlavní nástroj likvidace pak má sloužit systém diktatury proletariátu.

 Výroba v komunistické společnosti nemá být řízena trhem ale plánem a rozdělování má probíhat podle potřeb jednotlivých členů komunistické společnosti a bez potřeby peněz. Základní teoretikové komunistické filosofie (Marx, Engels, Lenin) předpokládali, že komunistická společnost bude mít takovou ekonomickou výkonnost, že každý bude mít všeho opravdu tolik, kolik bude potřebovat (chtít). Ani vědecký komunismus vypracovaný Leninem však neřešil otázku kritérií a nástrojů pro rozdělování a omezenosti zdrojů. Komunismus byl v systému reálného socialismu sovětského typu používán jako šidítko pro masy, které jej měly slepě a odhodlaně budovat pro „šťastné zítřky svých dětí“. Vzhledem k podobnosti některých principů používaných v komunistické a náboženské ideologii by bylo možné nejasnou představu komunismu přirovnat k přibližně stejně nejasné představě posmrtného života. Souboj o oddanost jedinců náboženství nebo „věci komunismu“ byl proto také důvodem agresivního potírání náboženství ze strany mocenských struktur reálného socialismu.

 Lidová tvorba:

•  Komunismus je vítězství marxismu-leninismu nad zdravým rozumem.

•  V rozvinutém komunismu nebudou lidé potřebovat postele. A proč?

         Sportovci usnou na vavřínech.

         Umělci budou mít na růžích ustláno.

         Komunisti budou bdít a ostatní budou sedět.

• Jak se pozná pravej komunismus? Každý má už všeho dost.

• Čtyři etapy přechodu od socialismu ke komunismu:
  1/ Kult osobnosti - jeden sere na všechny
  2/ Potírání kultu - všichni serou na jednoho
  3/ Socialismus s lidskou tváří - všichni serou na všechno
  4/ Komunismus - už se nesere, není z čeho.
  

Komunista

Označení pro členy komunistické strany. Lidově též „komouš“.

 Členství ve straně bylo předpokladem pro získání vyšších ekonomických funkcí nebo prostě zajímavých pracovních míst. Po válce do KSČ ještě mnoho lidí vstupovalo z opravdového přesvědčení o možnosti vybudovat „lepší, komunistickou budoucnost“. Po Únoru 48 však toto nadšení začalo ustupovat pochopení reality, která byla velmi jasně patrná z jednotlivých vysoce nepopulárních opatření KSČ okamžitě po převzetí moci včetně pozdějších politických procesů, kolektivizace, naprosté likvidace soukromého hospodaření, vyvlastňování, měnové reformy atd.. Do strany se tedy začalo vstupovat spíše z praktických důvodů a někteří ze starších členů dokonce ve zklamání z reality ze strany vystupovali.

 o Pražském jaru proběhly prověrky, kdy strana ztratila velkou část své členské základny na základě záporného hodnocení chování některých členů během tohoto období reformních snah. Strana se pak soustředila na nábor nových, mladých členů mezi mladými schopnými lidmi. Do svých řad tedy mimo jiné lákala nejlepší studenty a další kategorie mládeže. Nabídka vstupu do strany byla obvykle prezentována jako „příležitost, která se neodmítá“ a kdo to případně nepochopil a nabídku odmítl, obvykle novou nedostal a byl případně odsunut z možného kariérního postupu.

 V závislosti na prostředí, ve kterém se lidé pohybovali, měli členové strany do větší či menší míry zkomplikovanou komunikaci se svým okolím, které se jich mohlo obávat.

 Lidová tvořivost:

• Víte, kdo byli první komunisté? Adam a Eva – chodili s holým zadkem, živili se kořínky a věřili, že jsou v ráji.

• „Zdržel jsem se ve frontě na salám“, říká socialista. „Co je to fronta?“ ptá se kapitalista. „Co je to salám?“ ptá se komunista.

• „Jak vypadá magický trojúhelník?“ Například takto:  Tři vrcholy, které nelze vtěsnat do jediné lidské bytosti: chytrý, slušný a komunista. Buď je někdo chytrý a komunista, pročež nemůže být slušný; nebo byl slušný a komunista, a tudíž nemůže být chytrý; nebo může být slušný a chytrý, a proto nemůže být komunistou.

• „Víte, jak se zachraňuje topící se komunista?“
  „Ne? To je dobře, tamhle zrovna jeden spadl do vody.“

• Komunista je člověk, který se vzdal naděje, že by mohl být kapitalistou.

• Otázka na Rádio Jerevan: „Může být dobrý komunista také dobrým křesťanem?” Odpověď: „V principu ano, ale proč si dělat život dvakrát tak těžký?”

 Komunistická disciplina

Stranická disciplina komunistických stran vycházela z bolševického principu vojenské kázně, kdy každý člen strany se musí podřídit stranickým rozhodnutím a stanovené ideologii. Všechna zásadní rozhodnutí jsou vytvářena „shora“ a podporována „zdola“.

 V praxi to znamenalo, že rozhodování mělo v ruce pár nejvyšších funkcionářů strany. Vzhledem k propagovanému principu internacionálního propojení komunistických stran pak komunistická disciplina vedla k tomu, že národní komunistické strany musely akceptovat rozhodnutí a aktuální ideologii vedoucí strany komunistického světa – KSSS.

 Komunistická ideologie

Soubor principů vědeckého komunismu zahrnující též diktaturu proletariátu, vnitrostranickou disciplinu atd.

 Komunistická ideologie byla vštěpována masám mnoha různými prostředky a od nejútlejšího mládí. Osnovy mateřských, základních, středních a samozřejmě vysokých škol, všechny obsahovaly využívání příkladů, informací, historických interpretací a poznatků komunistické ideologie. Pro pracující byla pak organizována různá politická školení a později byla zřízena tzv. Večerní univerzita marxismu leninismu - VUML. Účast v různých školeních byla povinná a závisel na ní další kariérní a platových postup jednotlivců.

 Lidová tvorba:

•  Jaký je rozdíl mezi komunisty a obilím? Žádný. Oboje se musí vymlátit, jinak umřeme hlady.

 Komunistická moc

Vláda KSČ, jakožto „vedoucí síly společnosti“, tzn. ničím neomezovaná vláda jedné strany.

Komunistická moc byla spojená zejména s principy Diktatury proletariátu, Společenského vlastnictví, Vyvlastňování soukromého majetku, Plánovitého hospodářství, Přátelstvím se SSSR, omezenými osobními svobodami, Kolektivizací, Procesy atd.

 Lidová tvořivost:

•  Co by se stalo, kdyby Sahara byla komunistická? Nejdříve nic a pak by došel písek.