Slovník reálného socialismu - písmeno N

Další část Slovníku, která se věnuje výrazům začínajícím na N. Obsahuje proto například výrazy jako Na věky, nástěnkár, Náš milovaný Klement Gottwald a mnoho dalších. Také samozřejmě řadu výborných dobových vtipů. Slovník vychází postupně vždy v ranních hodinách každé úterý a sobotu. Části, které jste nezachytili můžete všechny najít na blogu autora.

N

 Na věky

„Na věky“ mělo podle proklamací a hesel trvat především nerozborné přátelství mezi ČSSR a SSSR. Režim se tímto a podobnými hesly snažil (celkem úspěšně) v lidech vyvolat pocit permanentnosti reálného socialismu i podřízenosti Sovětskému svazu, aby potlačil myšlenky na případné alternativy.

 Nabídková povinnost

Povinnost občanů zemí reálného socialismu nabídnout státu k odkupu veškeré valuty, které jakýmkoliv způsobem získali. Ponechání si a držení valut bylo trestným činem, avšak lidé se jej často dopouštěli, jakmile měli k valutám přístup.

 Náboženské předsudky

Zevšeobecňující název pro náboženskou víru jakéhokoliv směru. Náboženství vůbec bylo považováno za komunismu nepřátelské. Zřejmě proto, že bylo v konkurenci s komunismem při získávání lidských duší. Zvláštní ale bylo, že řada komunistických předáků včetně Stalina (jen v mládí), Gottwalda i Husáka byli (i když později neveřejně) praktikující věřící.

 Lidová tvorba:

•  Stařenka se snaží nastoupit do rozjíždějící se tramvaje. Nakonec se jí to přece jenom podaří a oddechuje si: "Chvála Bohu!" Otočí se k ní jeden chlápek a povídá: "Ale babi, ne chvála Bohu, chvála Stalinovi, to se dneska musí říkat."
  "No jo," říká babka, když se jí to rozleží v mysli, "ale co až Stalin umře, co budem říkat potom?"
  "Pak budem, babi, říkat chvála Bohu!"

 Naděje zítřka

Ideologický podbarvené označení dětí a mladé generace vůbec.

 Nadstavba

Za nadstavbu označoval marxismus-leninismus vše, co přesahovalo úroveň základních životních potřeb (základna). Tzn. jakékoliv potřeby, zájmy nebo činnosti mimo stravu, ošacení a bydlení. V praktickém životě socialistické společnosti byla proto přednost dávána rozvoji a budování základny, protože nadstavba nebyla nepostradatelná.

 Najít cestu z krize

Po srpnové invazi byl hlavním problém představitelů strany a vlády udržet socialismus, zvládnout vášně a zajistit lidu rozumnou životní úroveň, aby se společnost nerozložila zcela. Odvolávky na potřebu „najít cestu z krize“ byly v té době proto časté jak v proslovech normalizačních politiků, tak v novinových článcích. Viz též Krize ve společnosti, Společenská krize.  

 Národní fronta (NF)

Organizace sdružující všechny politické strany, spolky a organizace pod vedením KSČ.

 Založením Národní Fronty již ke konci války, se KSČ vyhnula nutnosti „nedemokratické likvidace“ ostatních politických stran a zároveň si zajistila podporu těchto stran, jejichž funkcionáři se snažili alespoň tímto způsobem politicky přežít a zachovat si své funkce, i když bez faktické moci. Tím však zároveň legalizovali monopol moci KSČ. Národní fronta pak při volbách předkládala jednotnou kandidátku, do které dle uvážení vedení KSČ byli také na méně významné funkci navrhováni členové ostatních stran NF. Z původních samostatných stran jako Československá strana lidová a Československá strana socialistická se staly jen smutné parodie, v jejichž čele stáli lidé připravení pro udržení svých funkcí spolupracovat s KSČ. Československá sociálně-demokratická strana mezi nimi nebyla proto, že se s KSČ pod vedením Zdeňka Fierlingera sloučila. Fierlinger za to dostal odměnou funkci v ÚV KSČ. Viz též Košický vládní program.

Národní výbor

Úřad státní správy – existovaly Městské národní výbory, Okresní národní výbory, Krajské národní výbory. Tyto úřady odpovídaly přibližně dnešnímu pojmu Obecní úřad, Magistrát, okresní hejtmanství, krajské hejtmanství.

 Lidová tvorba:

•  Příjde babka po letech na národní výbor a vztyčí ruku a pozdraví:
  "Heil Hitler!"
  Starosta se podiví a povídá: "Babi to jste si trochu spletla dobu,ne?"
  Babka na to: "Dobu možná, ale Vás ne!“

 Nástěnka

Informační tabule na pracovištích a ve školách, kde vedení závodu (instituce, školy) ve spolupráci se stranickou a odborovou organizaci, prezentovalo své úspěchy při budování socialismu v ČSR a ČSSR. Na nástěnkách se též připomínala významná výročí té doby jako VŘSR, Velký Únor, narození V.I.Lenina, májové svátky.

 Nástěnkář

Nejnižší „funkce“, která se ještě dala zapsat do posudku a vyjadřovala aktivní angažovanost hodnoceného.

 Nástroj kapitalistické agrese

Režim reálného socialismu měl vzhledem k  vratké legalitě svého panování i k tiché resistenci lidí stálé obavy o svou existenci. Mezi medializovanými úhlavními nepřáteli byl logicky také kapitalismus, který byl socialismem v Únoru 1948 u nás vůlí lidu nahrazen. Ať jednotliví lidé nebo určité, režimu nepříznivé, akce byly proto mj. nazývány nástroji kapitalistické agrese. Viz též Bezpečnost, Agresor.

 Náš milovaný Klement Gotwald

Označení Klementa Gottwalda používané v médiích a především v Rudém právu v padesátých letech. Velmi názorný příklad adorace kultu osobnosti.

Náš vzor

Heslo „SSSR náš vzor“ bylo používáno všeobecně i při prosazování jakýchkoliv nových principů, postupů a nařízení, o kterých nebylo vhodné diskutovat.

 To, že cosi bylo „úspěšně prověřeno praxí v SSSR“ bylo prezentováno jako záruka, že je správné a vhodné k aplikaci v jiných socialistických zemích. Chytřejší jednotlivci pak při návrzích čehokoliv udávali, že vychází ze zkušeností aplikovaných v SSSR k tomu, aby se jejich návrhu či projektu dostalo potřebné politické podpory.

 Nedělní směna

V době, kdy všechny soboty byly ještě pracovní (především padesátá léta) byly organizovány „nedělní směny“ s cílem podpory nějakému režimnímu projektu. Viz např. Akce Z.

 Nedostatkové zboží

Tímto názvem bylo označováno zboží, které se v obchodech objevovalo pouze zřídka nebo v nedostatečném množství.

 Při shánění nedostatkového zboží lidé trávili často část pracovní doby ve frontách nebo na cestách do obchodů, když se dověděli, že určité zboží tam je, nebo bude k dostání. Z dnešního pohledu by při tehdejší nabídce bylo nedostatkového zboží mnohem více, avšak tehdejší očekávání a přání byla již přizpůsobena „možnému“ a tak lidé měli obvykle přání relativně velmi skromná a nedostatkového zboží tak bylo méně, než kdyby jejich očekávání byla větší. Zejména zahraniční a technologicky vyspělé nebo jiné moderní zboží patřilo do skupiny nedostatkového, nebo v běžných obchodech neexistujícího zboží.  Zásadně nedostatkovým pak bylo také zboží z dovozu.

 Lidová tvorba:

•  „Prosím tě, kdes sehnal ten toaletní papír?“ „Ten sem nesehnal, nesu si ho z čistírny“.

•  Dříve bylo na krámě s masem vždycky nápis Řezník a uvnitř bylo maso. Dneska je na krámě napsáno Maso a uvnitř je řezník.

•  Dotaz na Rádio Jerevan:  „Proč v obchodech není mouka?“ „Protože naše moudrá strana rozhodla, že je v zájmu dělnické třídy, aby se mouka přidávala do chleba“.

•  Dotaz na Rádio Jerevan: „Je to pravda, že v Moskvě bylo maso?“ „Ano!“ „A je pravda, že v Kyjevě bylo maso?“ „Ano!“ A je pravda, že i ve Volgogradě bylo maso?“ „Ano“, přisvědčí komentátor „výstava je putovní“.

•  Do řeznického krámu přijde člověk, hrne se k hákům a pověsí si na jeden kabát. „Dovolte, co to děláte, tady jste v řeznictví“ křičí na něj prodavač. „Aha, promiňte, já jsem myslel, že jsem v šatně.“

•  "Včera jsem vyhrál druhou cenu v loterii!" 
  "Neříkej, a cos vyhrál?"
  "Trabanta"
  "A co byla první cena?"
  "Košík tropického ovoce."

•  Jede Chruščov na Sibiř a po cestě vidí mužika s jednou botou, na druhé noze má omotané hadry.  Zastaví a ptá se: "Copak, soudruhu, ztratil jsi botu?"
  Mužik udiveně: "Ne, našel!"

 Nedostatek pracovních sil

Vzhledem k celkově nízké produktivitě socialistického hospodářství a byrokratické státní i hospodářské administrativě, byl v celém socialistickém hospodářství nedostatek pracovních sil. Ten se také stal často prezentovaným objektivním důvodem různých problémů a nedostatků reálného socialismu včetně rozšířené a trvalé existence nedostatkového zboží. Nízká produktivita a vysoká byrokratičnost celého státního a hospodářského aparátu byla tak zdrojem dnes některými lidmi nostalgicky vzpomínané plné zaměstnanosti.  

Nedovolené

Nedovolené bylo vlastně vše, co nebylo vysloveně dovolené a dovoleného bylo velmi málo- zejména v oblasti osobních svobod. Byly používány například tyto slovní vazby nedovolené podnikání, nedovolené shromáždění, „nedovolené obohacování (jiný název pro podnikání),“ „nedovolený přechod hranic“ (emigrace), nedovolená emigrace atd. „Povolené“ alternativy však pro tyto výrazy reálně neexistovaly.

 Nedovolené podnikání

Soukromé podnikání bylo v reálném socialismu v ČSSR zakázáno v jakékoliv formě. Hlavním cílem bylo učinit každého jednotlivce plně závislým na režimu. Každý tedy musel být do menší či větší míry režimu loajální, aby si udržel možnost obživy. Neloajální lidé museli, bez ohledu na vzdělání a schopnosti, pracovat manuálně nebo pro ně prostě pracovní příležitosti byly uzavřené. Režimu aktivně nepřátelští lidé (disidenti atd.) tak mohli mít problém najít jakoukoliv práci.

 Nedovoleným podnikáním bylo vše od šití šatů po soukromé taxi. Přesto však, podobně jako černý trh, bylo „nedovolené podnikání“, v některých činnostech nazývané též melouch, potřebné pro fungování systému, který nemohl zajistit uspokojivé poskytování některých služeb (instalatérství, stavební práce, auto-doprava, šití, atd.). Čas od času byl někdo examplárně potrestán a v novinách pranýřován, ale malé melouchářství bylo v principu režimem tolerováno. Otázka placení daní nebyla za socialismu nijak zvlášť řešena, protože oficiálně neměl nikdo jinou než závislou práci (zaměstnanecký poměr) a z nelegální činnosti (např. melouchy) daně ani nelze platit. Hlavní příjem (kolem 90%) státního rozpočtu byly zisky z národních podniků.

 Nedovolené shromáždění

Režimem neodsouhlasené shromáždění lidí. Žádná shromáždění, která nebyla samotným režimem organizována a tento nějakým způsobem nepodporovala, však dovolená nebyla. Veřejná bezpečnost proti jakýmkoliv nedovoleným shromážděním tvrdě zakročovala, i když se nemuselo vždy jednat o demonstrace názorů přímo proti režimu. Viz např. Vodní děla.

 Nedůsledné řešení problémů

Ignorování společenských, politických či ekonomických problémů stranou.  

Čas od času pak se v rámci dalších reforem systému toto ignorování označovalo v médiích jako „nedůsledné řešení problémů“. Bylo tak možné danou situaci svést na jednotlivce za "nedůsledné řešení" odpovědné, avšak režim jako celek zůstával čístý.

 Neostalinismus

Označení období, kdy se vrátily některé praktiky z období vlády Stalina. Jednalo se zejména o tvrdší cenzuru a celkový tvrdší přístup k osobním svobodám i systému řízení hospodářství. S neostalinismem je obvykle spojován Brežněv, který přišel k moci po odstranění Chruščova v roce 1964. Za projev neostalinismu se dá také označit invaze vojsk Varšavské smlouvy.

Neprošli

Nadpis článku v Rudém právu z 22.8. 1969, který oslavoval skutečnost, že bylo bezpečností, vojáky a lidovými milicemi rozprášeno několik stovek zklamaných mladých lidí (byli v médiích označování za „kontrarevoluční bojůvky“) kteří protestovali na Václavském náměstí dne 21.8.1969, na upomínku prvního výročí invaze do ČSSR. Při této akci bylo také zastřeleno veřejnou bezpečností (VB) kolem 20 lidí. Viz též Muži ledna.

 Nejvyšší představitelé strany a vlády

Označení pro stranické a vládní šéfy. Vládní struktury a všechny státně správní instituce byly prostoupené funkcionáři KSČ a tak bylo velmi těžké rozlišit mezi vládou, parlamentem, nejvyšším ekonomickým managementem atd. Jednalo se vlastně o jednu vzájemně prorostlou a propojenou skupinu lidí.

 Nejširší masy

Nejmenovité rozšíření mas dělníků a rolníků také o další třídy a vrstvy společnosti. Smyslem bylo vytvořit dojem maximální podpory režimu avšak bez viditelné akceptace „nevhodných“ částí společnosti.

 Nelegální (nedovolené) opuštění republiky

Jiný výraz pro emigraci z ČSSR.. 

Protože legální možnosti byly velmi, velmi omezené, využívali lidé jakýchkoliv „nelegálních“ možností, které se jim eventuelně mohly naskytnout, nebo které si mohli nějak vytvořit. Možnosti nelegálních (nedovolených) odchodů přes střežené hranice postupně ale zcela vymizely a kdo se o ně od padesátých let až do Listopadu pokoušel, obvykle riskoval nebo ztratil život. Viz též emigrant, emigrace.  Jinou, sice také „nelegální“, ale ne tak nebezpečnou možností byla emigrace při případné cestě do zemí, které to umožňovaly (země mimo ZST). Povolené cesty mimo ZST byly však řídké a tak tato možnost byla velmi omezená. Viz též Nedovolené, Devizový příslib, Výjezdní doložka.

Nemakačenko

Bodrý prorežimní, soudružský výraz pro lidi s vlažným vztahem k práci.

Nenávist

Slovo používané především ve vazbě třídní nenávist, což byl výraz i stav mysli propagované teoretiky socialismu/komunismu. Předpokládala se nenávist mezi pracujícími a kapitalisty, mezi dělníky a inteligencí atd. Šlo ale spíše o  podporování a rozdmychávání závisti a negativních emocí vůbec.

 Neomylný

Označení Rudém Právu, které se používalo pro nejvyšší vůdce komunistického hnutí, jakým byli především Lenin a Stalin a Gottwald. Viz též Náš milovaný Klement Gottwald a Velký génius lidstva..

 Nepřítel (vnitřní, vnější)

Oficiálně a i ve skutečnosti měl socialismus řadu nepřátel. Režim existenci nepřátel také zveličoval, aby bylo možné na ně svalovat viny za problémy systému a chyby vedení strany a vlády. Viz též Obrana socialistické vlasti, Bezpečnost, Státní bezpečnost, Veřejná bezpečnost.

 V zásadě byly dvě kategorie – „vnější nepřítel“ a „vnitřní nepřítel“. Za vnitřními nepřátele byli označováni kapitalisté, živnostníci, vykořisťovatelé, političtí zkrachovalci, kulaci, agenti kapitalismu atd. Vnějším nepřítelem pak byly dle potřeby například USA, Západní Německo, Imperialisté, zahraniční kapitalisté, velkokapitál atd.

 Nepřítel lidu

Za nepřítele lidu byl označen každý, kdo z nějakého důvodu byl nepohodlný režimu.

 Řada prorežimních, politicky aktivních lidí se tak také jednou až dvakrát během svého politického života dostala z kategorie oslavovaných funkcionářů do kategorie „nepřátel lidu“ a z nich pak část absolvovala zase cestu zpět na výsluní (např. prezident ČSSR Gustáv Husák).

 Nepřítel socialismu

Viz Nepřítel lidu

 Nerozborný

„Nerozborná“ byla v médiích například jednota strany a lidu.

 I toto spojení ale ukazuje, že strana a lid byly v reálném socialismu dvě různé entity. „Nerozborné“ bylo pak např. také „přátelství mezi pracujícím lidem ČSSR a SSSR“, „jednota strany a lidu“ atd.. Toto zvláštní slovo chtělo, podobně jako výraz "na věčné časy" naznačit permanentní trvání a nezměnitelnost daného vztahu.

 Nestraník

Člověk, který nebyl členem KSČ.

Vzhledem k tomu, že jedinou plnoprávnou politickou stranou byla KSČ, jednalo se vždy jen o člověka, který nebyl členem KSČ. Bylo paradoxní, že v posrpnovém období bylo z pohledu hodnocení a posudku méně škodlivé být nestraníkem než být vyloučeným nebo vyškrtnutým straníkem. Například děti vyloučených straníků neměly téměř šanci se dostat na vysoké školy a pro vyloučené samotné bylo velmi složité najít jinou než manuální práci bez ohledu na jejich schopnosti, zkušenosti či vzdělání.

 Neutralita

Těsně po invazi v srpnu 1968 začali lidé požadovat neutralitu v naivní představě či spíše přání, že pak by musela okupační vojska ČSSR opustit. Neutralita země však nebyla možná bez souhlasu velmocí (včetně SSSR a USA), z nichž od SSSR v žádném případě souhlas s neutralitou pro ČSSR možný v dané situaci samozřejmě nebyl.

 Nezaměstnanostz

Jev přisuzovaný pouze kapitalismu. Socialismus skutečně sám nezaměstnanost neměl. Problémem byl spíše nedostatek pracovních sil vyvolaný vysokou byrokratičností i celkovou nízkou produktivitou centrálně řízeného systému, velkým rozsahem administrativních, bezpečnostních a branných sil i současně nízká produktivita všech odvětví hospodářství. Viz též Zaměstnanost.

 Nezištná pomoc

Za nezištnou pomoc byla někdy také označována invaze nebo-li bratrská pomoc zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a obvykle i jiné formy vměšování ze strany SSSR a jiných ZST.

 Několik vět

Dokument vypracovaný Chartou 77 na jaře 1989 a zveřejněný 29.6.1989. Bylo v něm vzneseno 7 požadavků (např. propuštění poltických vězňů, svoboda shromažďovací, odstranění cenzury), neobsahoval však ještě požadavek na svržení vlády. Dokument Několik vět podepsala řada významných kulturních pracovníků. KSČ vedla pro petici antikampaň.

 Nikdy jinak

V padesátých letech bylo toto dvojsloví součástí hesla „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak.“ Cíle byl logický – zdůraznit permanentnost spojenectví se SSSR.

 NKVD

Označení pro sovětskou tajnou policii, používané v letech 1934-1946. (viz též Lenin a KGB)

 Lidová tvorba:

•  Na pohřbu tří vysokých funkcionářů v Moskvě se zúčastnil i náš představitel. Během pohřbu se ptá jednoho tamního sovětského přítele:
  "Na co zemřeli tito tři soudruzi?"
  "Na otravu houbami" zní odpověď.
  "Ale vždyť jeden z nich má uprostřed čela díru."
  "Nechtěl jíst houby."

Nomenklatura

Souhrnný výraz pro stranické, vládní a podnikové špičky. Viz též nejvyšší kádry.

 Normalizace

Proces zklidňování a paralyzace společnosti v ČSSR po invazi vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968.

 Proces normalizace pak volně přešel v proces konsolidační. Oba tyto procesy vyústily v totální umrtvení jakéhokoliv zájmu o veřejný život a k rezignaci na možnost jakékoliv pozitivní změny. Lidé v této době začali „utíkat na chaty“, kde si vytvářeli svou iluzi spokojeného života. Teprve od roku 1985 se začala probouzet určitá naděje na změny po nástupu nového předsedy ÚV KSSS Gorbačova.

 Nová ekonomická politika (NEP)

Po říjnové revoluci byl v Sovětském Rusku byly vypáleny statky, půda zabrána bezzemky a byl zaveden tzv. „válečný komunismus“, kdy si zemědělci nesměli ponechat nic ze své úrody a různí malovýrobci nic ze svých výrobků. Vše muselo být odevzdáno a vytváření si zásob nebo zatajování produkce se trestalo až smrtí. Výsledkem bylo, že v Rusku, dříve „obilnici Evropy“ umřelo na hladomor způsobený drastickým poklesem zemědělské produkce, v roce 1920/21 kolem tří milionů lidí. Většina zemědělců a malovýrobců prostě ztratila zájem a motivaci pracovat za podmínek, které znamenaly otroctví.

 Lenin proto přišel ještě koncem roku 1920 myšlenkou NEPu, který znamenal znovuzavedení možnosti soukromého podnikání i když ve velmi omezeném rozměru. Tím se mu do určité míry podařilo situaci v následujících letech zlepšovat. NEP byl však později zrušen Stalinem, který prostřednictvím násilné kolektivizace postupně prosadil „socializaci zemědělství“ i konečné potlačení jakékoliv soukromé výroby a soukromého podnikání vůbec. Pracovitější lidé, kteří během období NEPu vybudovali nějaké soukromé vlastnictví, byli pak o něj opět připraveni, ostouzeni jako kulaci nebo nepřátelé lidu. Důvěra obyvatelstva v socialistický systém a jeho vládu tak byla zásadně otřesena.

 Nové pořádky

Za nové pořádky bylo někdy označováno budování socialismu a socialistická společnost. Viz též Nový řád.

Lidová tvorba:

•  Dotaz na Rádio Jerevan: „Co bylo dříve – slepice nebo vajíčko?“ Odpověď: „Dříve bylo všechno.“

•  Co je maximální paradox?
  Že tahle podělaná doba se bude za pár let nazývat "staré dobré časy"...

 Novotný, Antonín

Žil 1904-1975. Vyučil se zámečníkem, ve třicátých letech pracoval jako nižší funkcionář v KSČ. V roce 1940 byl zatčen Němci pro účast v ilegální práci KSČ a do konce války zůstal v koncentračním táboře. Po válce byl v nejužším vedení KSČ a v roce 1957 byl zvolen prezidentem ČSR. Za jeho vlády docházelo k uvolňování tuhého režimu, ukončení politických procesů, zmírnění trestů nebo ukončení vězení obětí procesů i k rozvoji svobodnější kultury a vyjadřování. Rozhodl, že ČSR je již vyspělou socialistickou zemí a tak v roce 1960 nechal odhlasovat novou „socialistickou“ ústavu, zavedl nové státní symboly a změnil název republiky na Československá socialistická republika – ČSSR.

 V jednáních se šéfy Moskvy se mu dařilo odvracet nebezpečí umístění sovětských vojsk na našem území. Měl zřejmě zajímavý charakter, protože po převzetí moci v Moskvě Brežněvem v roce 1964 napsal dopis do Moskvy, kde se ke způsobu odstranění Chruščova vyjádřil kriticky. To pak bylo jedním z důvodů, proč jej Brežněv nechal v roce 1968 při vnitrostranickém boji v KSČ padnout a nahradit Dubčekem ve funkci šéfa KSČ a pak ještě generálem Svobodou ve funkci prezidenta. Po odchodu z těchto funkcí odešel zcela do ústraní.

 Lidová tvorba:

•  Novotný kouká do výlohy a vidí košile, svetry, kalhoty. Usmívá se, je spokojený s nízkými cenami, výběrem a tak pokukuje po ostatních lidech, jestli mají také radost. Vedle něj stojí chuligán, dívá se na něj trochu posměšně a říká: „Ty vole dyť tohle je čistírna!.

•  Co dělá mráz, když teď sesadili Chruščova? Běhá Novotnému po zádech.

 Nový řád

 viz Nové pořádky

 Nucené práce

Političtí vězňové, různé režimem potírané kategorie osob (kulaci, duchovní, aristokracie, kapitalisté, živnostníci, členové  jiných politických stran, vojáci ze západní fronty, atd.) byli na základě rozsudků nebo jen negativních posudků (u nás zejména v padesátých letech) posílání na nucené práce. Ty měly formu koncentračních táborů (např. gulagů), speciálních vojenských jednotek (např. PTP) atd. Proklamovaným cílem byla jejich „převýchova“. Řada těchto lidí ztratila, mimo mnoha let života, také zdraví, schopnost pracovat ve svém oboru, rodiny atd.