Slovník reálného socialismu - písmeno P - první část

Také písmeno P nabízí velké množství zajímavých výrazů a tak, stejně jako K, jsem jej musel rozdělit na dvě části. Dnes tedy najdete vysvětlení výrazů jako Pětiletka, Pomocná stráž VB, Pomocné technické prapory (PTP) a velkou řadu dalších. V textu je v modré barvě publikována také řada výborných dobových vtipů. Slovník vychází každé úterý a sobotu ráno a pokud Vám nějaká část unikla, najdete vše na blogu autora.

P

Padesátá léta

Odkazy na padesátá léta obvykle znamenají a znamenaly odkazy na politické procesy, kolektivizaci, kádrování a celkově nejtvrdší období reálného socialismu v Československu. Zcela nejtvrdší období však skončilo se smrtí Stalina a Gottwalda v březnu 1953, ale i po té bylo mnoho lidí ještě souzeno ve vykonstruovaných procesech. Kolektivizace se po určitém zvolnění po smrtí obou vůdců pak opět ve druhé polovině padesátých let rozproudila.

Palach Jan

Student FF UK, který se 16.1.1969 na protest proti potlačování svobod po okupaci ČSSR armádami Varšavské smlouvy v horní části Václavského náměstí upálil. Na následky zranění za 3 dny zemřel. Jeho pohřeb se stal široce navštívenou demonstrací proti okupaci. Palachovo jméno se stalo symbolem boje za politickou svobodu v ČSSR / ČSFR.

 Režim nechtěl dát lidem možnost chodit Janu Palachovi na hrob, jeho příbuzní byli různým způsobem perzekuováni. V rámci této snahy byly také Palachovy ostatky tajně převezeny z Olšanských hřbitovů v Praze do jeho rodných Všetat. Palachův příklad v té době následovalo několik dalších lidí, kteří se na protest proti okupaci ČSSR také upálili.

Tzv. Palachův týden začínající na výročí jeho úmrtí 16. ledna 1989, kdy se někteří disidenti a signatáři Charty 77 na Václavském náměstí položili květiny na místě Palachova upálení, byl první akcí revolučního roku 1989.

Panelák

Lidový název pro novou technologii používanou při výstavbě sídlišť – využití prefabrikátů z železobetonu.

Paneláky nabízely nejlevnější možnost výstavby bytů pro pracující lid. V mnoha městech tak vznikala větší či menší sídliště vytvořená z paneláků. Byty v nich byly standardizované a poskytovaly málo prostoru pro individualitu, což bylo ještě zdůrazněno širokým využíváním standardizovaného sektorového nábytku.

Parazitovat

Jako úhlavní parazité byli médii označováni kapitalisté. Ti podle  komunistické ideologie parazitovali na dělnické třídě, a proto je bylo třeba "zlikvidovat" jako třídu a touto historickou povinností bylo pak možné vysvětlovat nutnost existence diktatury proletariátu, která třídu kapitalistů „plným právem“ potlačovala. Parazitovali podle médií však čas o času také jednotlivci, především ti, kteří se z nějakého důvodu režimu znelíbili.

 Parlament

Poměrně nevýrazná a nedůležitá součást mocenského a legislativního systému v zemích reálného socialismu. Od parlamentu se očekávalo, že schválí to, co mu nejvyšší představitelé strany a vlády ke schválení předloží.

 Lidová tvorba 

• „Víte co je to parlament?“ „Ale samozřejmě, to je přece tam to něco mezi Muzeem a Hlavním nádražím“.

 Partyzán

Dle režimní propagandy se jednalo obvykle o charakterního bojovníka mimo řadové vojsko, který byl svým přesvědčením komunista. Bojoval za správnou věc a někdy při tom ještě stačil pomáhat vesničanům se sklízením úrody.

 Partyzánky

Nejlevnější cigarety pro dělnickou třídu. Byly bez filtru a baleny byly po 10 kusech, které v padesátých letech stály 1,60 Kčs.

 Pas

Zelená knížka se 32 stranami, která se však dala použít pouze k cestování do ZST (Země Socialistického Tábora). Do jiných zemí včetně Jugoslávie (a ZST, do nichž bylo nutné cestovat přes země mimo ZST, jako např. Kuba, Severní Korea, Vietnam atd.), musel mít cestovatel výjezdní doložku.

 Získání výjezdní doložky k cestě přes/do kapitalistických zemí bylo ve většině případů těžko překonatelným procesem, neboť vstupní požadavky nebyly pro většinu lidí splnitelné (devizový příslib, pozvání od legálně vystěhovaného nejbližšího – rodiče, sourozenci – příbuzného). Do roku 1969 byly výjezdní doložky vydávány jako razítko do pasu a celý proces byl méně standardizovaný a centralizovaný. Od podzimu 1969 pak výjezdní doložky měly formu oddělené, očíslované přílohy k pasu, která se tiskla v centrální výrobně a celý proces žádání měl naprosto rigidní pravidla.

 Při rozšíření počtu cest do Jugoslávie někdy v letech 1983-1985 byly vydávány také tzv. šedé pasy specielně určené jen pro Jugoslávii. Při jejich přebírání byla povinnost odevzdat na dobu cesty pas zelený. Cílem zavedení šedých pasů byla snaha zabránit lidem v emigraci útěkem přes Jugoslávii, neboť šedivý pas nebyl mezinárodně uznávaný dokument a emigrace tím byla komplikovanější.

 Lidová tvorba:

•  „Tak co, nepojedete letos do Jugoslávie?“ „Ale ani se nám už neche, do Jugoslávie jsme totiž už nejeli loni, letos asi nepojedeme do Francie“.

 Pasivní

Pokud byl člověk označen v nějakém posudku nebo hodnocení jako „pasivní“, znamenalo to, že je vlažný k socialistickému zřízení, což mohlo vyústit v problémy při posuzování jeho jakékoliv žádosti. Žádoucím označením v posudku bylo, že hodnocený je aktivní.

 Pendrekový zákon

Zákon 99/1969 Sb. přijatý 23. srpna 1969 podepsaný Dubčekem, Svobodou, Černíkem – tzn. Muži ledna.

 Zákon umožňoval ostré trestání účastníků případných demonstrací a „kohokoliv kdo narušoval socialistický společenský řád.“ Byli podle něj posuzováni i mladí lidé, kteří 21. srpna 1969 na Václavském náměstí vyjadřovali podporu právě Dubčekovi a dalším členům vedení strany a státu z období Pražského jara 1968. Viz též Neprošli a Bojůvky.

 Peníze

Jedním z hlásaných cílů budování komunismu bylo úplné odstranění peněz. Teorie „vědeckého komunismu“ předpokládala, že výroba všeho bude natolik mohutná, že rozdělování bude probíhat podle potřeb všech členů komunistické společnosti. Socialismus byl brán jen jako „přechodné období“, ve kterém tedy peníze ještě hrály svou roli při stanovování podílu jednotlivce na vytvořených hodnotách. Peníze však byly v období reálného socialismu jen jedním z nástrojů procesu rozdělování hodnot. Dalšími pak byly různé pořadníky, příděly, doporučení, poukazy, schvalovací procesy a také fronty, neboť socialistická měna nebyla schopna v situaci přebytku poptávky nad nabídkou normálně fungovat. Ideologicky to bylo možné obhájit právě tím, že peníze už za socialismu neplnily úlohu jediného kritéria při rozdělování společného koláče a bylo třeba je doplnit dalšími.

 Lidová tvorba:

• Budou za komunismu peníze? Dogmatikové tvrdí, že niko1iv, revizionisté, že ano, a opravdoví marxisté, že u někoho budou a u někoho nebudou.

 Perestrojka

Ekonomická reforma, kterou navrhl a zaváděl v SSSR Gorbačov. Byla do velké míry podobná reformám navrhovaným v ČSSR v období Pražského jara. S perestrojkou byla současně podporována glasnost.

 Lidová tvorba

•  Dotaz:        " Jak funguje tržní ekonomika u vás v SSSR?" "Jednoduše, ukradneme co největší množství vodky, prodáme ji na černém trhu za trochu nižší cenu a za získané peníze koupíme láhev vodky a tu pak vypijeme."

 Pěticípá hvězda

Rudá pěticípá hvězda byl společně se srpem a kladivem hlavním symbolem reálného socialismu. Tato hvězda se umísťovala na továrny, úřady, budovy stranických organizací. V roce 1960 se dostala také do státního symbolu ČSSR, kde nahradila původní korunku nad hlavou lva.

 Pětiletka

Pětiletý plán rozvoje národního hospodářství za komunismu. Základní principy víceletých "plánů rozvoje národního hospodářství" jsou uvedeny pod heslem dvouletka. Pětiletky byly zahájeny v roce 1950 a pak pokračovaly až do konce trvání systému v roce 1989, avšak jejich ideologický i praktický dopad od zkrachované třetí pětiletky 1960-1965 postupně upadal.

 U pětiletek bylo s postupem času zajímavé sledovat, že pětiletý plán Státní plánovací komise dopracovávala až ve druhém nebo třetím roce pětiletky a do té doby se pracovalo podle provizorních ročních plánů. To bylo dáno jednak praktickými problémy, se kterými se plánovači potýkali ve snaze se vypořádat se složitostí plánovacího procesu na tak dlouhé období, jednak měnícími se podmínkami vnějšího světa. Zároveň bylo třeba dosáhnout i opticky co nejpřesnějšího plnění pětiletého plánu, které by však při skutečném pětiletém plánování nebylo možné. Nebylo však přijatelné si takovéto problémy přiznat veřejně a tak se prostě doplánovávalo podle skutečnosti.  

Lidová tvorba:

•  „Pětiletku splníme, i kdyby to mělo trvat dvacet let“.

•  Pětiletý plán:         1. Rok úspěch 2. Rok spěch, 3. Rok pech, 4. Rok Ech, 5. Rok Ch!

Pionýr

Druhý stupeň členství dětí v systému mládežnických organizací sponzorovaných KSČ. Děti skládaly slib pionýrů někdy ve věku 11-12 let. S tímto stupněm bylo již spojeno nošení velmi nepraktických uniforem – modré kalhoty nebo sukně, bílá košile a červený trojcípý šátek.

 Lidová tvořivost:

• Český pionýr si píše s ghanským pionýrem. Ghanský pionýr píše: „Máme prázdniny, celý den se koupeme, jíme banány a chodíme nahatí. Český mu odpovídá: „My máme taky prázdniny, a kdybysme jedli banány, tak taky chodíme nahatý.“

 Pionýrský slib

Ke vstupu do organizace Pionýr bylo třeba složit pionýrský slib, což měl být velmi významný den v životě každého dítěte. Slib se proto obvykle konal v nějaké ideologicky-historické budově (například Muzeum Klementa Gottwalda nebo Muzeum SNB atd.). Tak jako i v jiných slibech a přísahách, byl v pionýrském slibu obsažen závazek být dobrým občanem socialistické vlasti, sloužit jejímu socialistickému zřízení a zároveň podporovat "přátelství se Sovětským svazem."

 Pionýrský tábor

Letní tábory, na které jezdily děti od cca 7 do 15 let.

Organizovaly je především podniky a družstva pro děti svých zaměstnanců. Někdy byly pro děti zajímavé, jindy méně. Kvalita záležela na vedoucích. Hodně byl prosazován princip nutnosti podřízení se kolektivu a poměrně tvrdá osobní disciplina (budíčky, nástupy, hlášení, bodování úklidu, rozvrhy hodin atd.)

Plán

Celé hospodářství bylo řízeno plánem, který nahrazoval trh a jeho síly. Plán byl povýšen na zákon a plán pětiletý pak na „základní zákon“.

 Bránění plnění nebo závažná „pochybení“ při plnění plánu bylo tak možné i právně trestat. V systému hospodářského života se pak stupeň plnění plánu (obvykle v produkčních jednotkách a nikoliv finančních ukazatelích) stal základním ukazatelem hodnocení výkonů socialistických podniků. Skutečná a měnící se poptávka a reakce na ní nebyla tedy pro rozhodování o výrobě důležitá. Důležité bylo splnění stanovených plánů bez ohledu na cokoliv jiného. Ve vykazování dosažených výsledků pak docházelo k záměrnému zkreslování takového rozměru, že vlastně nebyla možnost zjistit, jak opravdová produkce vypadá. Plán se často plnil na více než sto procent, avšak zboží či příslušné výrobky prostě nebyly. Otázka kvality a struktury výroby byla ještě samozřejmě dalším problémem, který vedl k vytváření skladů zboží, které nikdo nechtěl a naopak nedostatku či neexistenci potřebných jiných druhů zboží.

 Lidová tvorba: 

• Jaký bude přínos ze splnění plánu na 125 procent? Hovno a čtvrt.

 Plíživá kontrarevoluce

Výraz, který se začal používat po srpnu 1968. Měl popsat paranoidní obavu systému, že kontrarevoluce je všudypřítomná a že je třeba s ní stále bojovat, i když zdánlivě nemusí být vidět.

 Pravdou bylo, že režim byl lidmi spíše trpěn než podporován (i když velká část národa z různých důvodů režim nějakým způsobem podporovala nebo musela podporovat) a tak obava z kontrarevoluce měla vlastně reálný základ.

 Plnění náročných úkolů

V době reálného socialismu se místo práce často „plnily náročné úkoly“, „budovala socialistická vlast“, „plnily budovatelské úkoly“ atd. Tyto cíle byly obvykle formulovány v plánech (pětiletých, ročních, měsíčních, týdenních atd.).

 Plodná spolupráce

Takto byla obvykle v médiích hodnocena jakákoliv „spolupráce“ mezi bratrskými zeměmi, soudružskými stranami, pracovními kolektivy atd.

 Za „plody“ takovéto spolupráce se obvykle považovala „společná prohlášení,“ „výměna zkušeností,“ „zahájení družebních vztahů,“ atd.

 Po zásluze

V médiích se tento výraz objevoval obvykle ve vazbách „po zásluze potrestán“ nebo „po zásluze odměněn“.

 Patronizující tón těchto vazeb potvrzuje způsob, jakým strana jednala s jednotlivci. „Po zásluze“ obvykle znamenalo „tak jak to vyhovovalo aktuálnímu vedení strany a vlády“.

 Pobyt sovětských vojsk na československém území

Okupace ČSSR Rudou armádou po srpnu 1968. Základním smyslem pobytu Rudé armády v ČSSR bylo zajistit že, ČSSR zůstane i nadále „trvalým pilířem světové socialistické soustavy“. Pobyt nebyl přesně časově omezen (byl dočasný) a skončil v roce 1991 po změně politického režimu. Viz též Dočasnost, Pražské jaro, Invaze, Bratrské armády, Bratrská pomoc.

 Počáteční nedůvěra

Blahovolné režimní označení skutečnosti, že určitá část populace se bránila zavádění nějakého z principů socialistické společnosti. Tento odpor byl však různými prostředky postupně zlomen a tak byla „počáteční nedůvěra odstraněna“. Jako jeden z příkladů lze uvést kolektivizaci, které se samostatně hospodařící zemědělci původně tvrdě bránili a do družstev začali vstupovat až tehdy, když byli různými prostředky donuceni se vzdát jejich „počáteční nedůvěry.“ Viz též JZD, Kulak, Rozkulačit.

 Podnik zahraničního obchodu (PZO)

Obchodní organizace se speciální licencí provozovat zahraniční obchod.

 Organizací PZO bylo v ČSSR celkem něco kolem deseti a jednotlivé z nich byly specializovány na určité obory, což někdy vysvítalo i z jejich názvu (Strojimport, Strojexport, Ligna, Omnipol, Motokov, atd.). Všechny tyto podniky byly relativně bohaté a v Praze si vybudovaly na tehdejší dobu velmi moderní administrativní budovy. Viz též monopol zahraničního obchodu. Získat v těchto podnicích dobré místo bylo obvykle možné jen přes známé nebo jinou formu "protekce". Práce v PZO přinášela mimo jiné možnost služebních cest nebo případného dlouhodobého pracovního pobytu v zahraničí jako delegát.

Podniková chata

Obvykle znárodněná rekreační chata vlastněná a provozovaná určitým národním podnikem jako zotavovna pro vlastní zaměstnance.

Podniková rekreace

Výraz označující společnou rekreaci pracovníků určitého národního podniku v podnikové chatě nebo jiném rekreačním zařízení či zotavovně. Touto formou měly být mimo zajištění zasloužené dovolené pro pracující utužovány také jejich vzájemné soudružské vztahy a udržován určitý stupeň vzájemné kontroly i během zasloužených dovolených.

 Podnikový autobus

Jak ze samotného výrazu vyplývá, jednalo se o autobus patřící určitému národnímu podniku.  Tento autobus byl pak často využíván pro dopravu dělníků, rolníků a ostatních pracujících do zotavoven, na podnikové chaty, podnikové zájezdy a obecně na podnikovou rekreaci.

Podnikový zájezd

Zájezdy pořádané pro zaměstnance jednotlivých národních podniků.

 Zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech byly pak pořádány jednodenní „zájezdy k přátelům“ za velmi nízké ceny (např. 20.- Kčs za osobu). Jednalo se o všeobecně populární zájezdy za nákupy a hlavními cíli byly Drážďany v NDR a Budapešť v Maďarské lidové republice. Podobně i koupěchtiví lidé z těchto zemí přijížděli zase do ČSSR, takže o sobotách a zejména v předvánočním období byly příslušné hraniční přechody zcela zaplněné frontami podnikových autobusů. Lidé „u přátel“ nakupovali cokoliv, co tam bylo levnější, lepší nebo v širší nabídce. Češi v Drážďanech nakupovali zejména běžné boty a lyžařské přezkové boty. Velká část nákupů však skončila v rukách nepříjemných a tvrdých celníků na obou stranách hranice.

Podpultový prodej

Prodej nedostatkového zboží známým, přátelům nebo výměnou za jiné nedostatkové zboží či za úplatek nebo protislužbu.

Podpultovka

Lidové označení nedostatkového zboží vycházející z toho, že takové zboží se nedostalo na pulty, ale bylo tak zvaně prodáváno „pod pultem“ tzn. například „přes známé“ nebo výměnou za jiné „nedostatkové zboží“, nějaké protislužby nebo úplatek.

Pohraniční pásmo

Přibližně 5 km široké území kolem hranic s kapitalistickými sousedními zeměmi, kam se nesmělo vstupovat bez speciálního povolení.

 Sám vstup do pohraničního pásma bez povolení byl již trestným činem. Na silnicích bylo pohraniční pásmo velmi zřetelně vyznačeno tím, že zde stály hlídky pohraniční stráže a silnice byla přerušena betonovými zátarasy. Uvnitř pohraničního pásma pak byly různé zátarasy a systémy střežení (strážní věže, elektrická signalizace, drátěné ploty nabité elektřinou, psovodi, zákazové tabulky atd.). Pásmo sloužilo ke snadné a včasné identifikaci a zajištění kohokoliv, kdo by chtěl přejít hranici.

 Lidová tvořivost:

• Stojí tatínek se synkem u pohraničního plotu a klouček se ptá: „Tati, kdo žije za tím hraničním plotem?“ A tatínek odpovídá: „My synku, my“.

 Pohraniční stráž

Speciální ozbrojená složka řízená Ministerstvem vnitra, zodpovědná za ochranu hranic „před narušitelem“.

 Režim běžně vysvětloval funkci pohraniční stráže jako obranu před vnějším nepřítelem, který by jinak na naše území posílal záškodníky s cílem zničit socialistické zřízení. Ve skutečnosti však celý systém hraničních zátarasů a střežení hranic byl vypracován a realizován tak, aby bylo zabráněno možnosti útěku ze socialistické republiky. Do pohraniční stráže byli rekrutováni mladí hoši, kteří tam sloužili dva roky jako vojenskou službu. Systém vzájemných kontrol, špehování, trestů, odměn a ideologického vymývání jejich nevyspělých hlav vedl k tomu, že za období trvání režimu bylo zastřeleno při útěku přes hranice něco kolem dvou set lidí a mnohem větší počet byl při jejich snaze přejít „zelenou hranici“ zraněn či uvězněn.

Pochodové cvičení

Svým způsobem oblíbené školní akce, kdy se místo školy šlo na „pochoďák“.

 Jejich cílem bylo zvýšení fyzické zdatnosti a odolnosti dětí a vypěstování jejich schopnosti se orientovat v terénu. V realitě československého školství se obvykle jednalo o delší í procházku, při které se všichni dobře a vesele bavili.

Pokrok, pokrokový

Za pokrok bylo považováno vše, co vedlo směrem ke komunismu nebo spíše směrem od kapitalismu. Jakýkoliv jiný systém nebo jiná filosofie než marxismus-leninismus byly naopak považovány za zpátečnické či reakční - tedy logicky nepokrokové a špatné.

Pokrokové síly

Výraz často používaný v médiích, který za „pokrokové síly“ považoval mlčky všechny organizace Národní fronty, masy pracujících, mládežníky, tzn. vlastně celou socialistickou společnost. Výjimkami mohli být pouze různí škůdci, záškodníci, agenti, sabotéři atd..

Politická aktivita

Jedno z kritérií v hodnocení a v posudcích. Myšlena tím byla aktivita pro-režimní. Pokud by byl člověk politicky aktivní v zájmu jiné než režimní politiky, tak nebyl řešen posudkem, ale spíše v rámci soudního řízení. Viz též Kádrové materiály.

Politická bezúhonnost

Být politicky bezúhonným znamenalo, že člověk nejen musel s režimem nějakým způsobem spolupracovat, ale zároveň se nesměl projevit tak vyhraněně, aby to při změně směru politiky KSČ nebylo možné přehlédnout. Nejtvrdším příkladem bylo Pražské jaro a následná normalizace, během které byli nejaktivnější členové strany vystupující během Pražského jara ze strany v procesu normalizace vyloučeni a různým způsobem perzekuováni.

Politická ekonomie socialismu

Marx a Engels vypracovali základy politické ekonomie kapitalismu, Lenin pak vypracoval základy vědeckého komunismu. Nikdo si ale systematicky neuměl poradit s teorií socialismu. Byly proto používány obvyklé výrazy a ekonomické kategorie kapitalismu (zisk, podnik, trh atd.) a do socialistického systému implantovány za použití kvalifikace „socialistický“ (socialistický zisk, podnik, trh atd.). Jednodušší bylo totiž popsat určitým způsobem pracující systém kapitalismu a i jen akademické úvahy o komunismu než existující realitu reálného socialismu, která byla postavena na základech kapitalismu, (existence peněz, zisku atd.), ale narážela na bariéru nedomyšlenosti vědeckého komunismu (zejména v oblasti rozdělování).

 Politická světnice

Učebna ve vojenských kasárnách, ve které byly názorné pomůcky využívané při politickém školení mužstva (PŠM).

 Politická výchova

Politická výchova byla spíše propagandou strany. Začínala již vlastně od mateřské školky a postupovala během celé školní docházky a studia, vojenské služby, pracovního poměru atd. Politická výchova se prosazovala prostřednictvím socialistického realismu v literatuře, hudbě i malířství. Formálně pak v politických školení, školních osnovách i zakomponováním vhodně tónovaných informací do prakticky všech vyučovaných předmětů. Politicky výchovné byly tak prakticky i všechny pořady, články, informace v médiích, knížkách, divadelní a filmová představení atd. Viz též Politické názory.

 Politické názory

Politické názory lidu byly formovány režimními médii, politickými školeními na vojně, v práci a bydlišti, VUMLem (Večerní Univerzita Marxismu Leninismu), politickými předměty při studiu atd. Základním principem při formování politického názoru jednotlivců byla naprostá absence informací o jakýchkoliv jiných názorech nebo filosofiích než o filosofii marxisticko-leninské. Režim reálného socialismu také uznával politické názory pouze v případě jejich loajality socialistickému zřízení. Kdokoliv měl jiné než režimní politické názory, byl označen za nepřítele socialismu a podle stupně jeho „nebezpečnosti“ s ním bylo zacházeno.

 Lidová tvorba

•  Přiběhne pan Horák na stanici VB a celý udýchaný vystrašeně hlásí : „Ztratil se mi papoušek. Pokud ho chytíte, předem prohlašuje, že se s jeho politickými názory neztotožňuju!“

 Politické školení

Komplikovaný systém různých kurzů a školení pro straníky i nestraníky, jehož cílem bylo, aby každý ovládal principy marxismu-leninismu. Praktické výsledky neodpovídaly množství času a energie do školení vložených neboť široké masy pracujících měly obvykle jinou představu jak trávit čas školením věnovaný. Cílem politických školení bylo vytvořit v lidech politické názory podporující socialistické zřízení.

 Lidová tvorba

• Zkouší profesor v Moskvě studenta: „Co se stalo v roce 1917?“ „Nevím“ krčí rameny student. Profesor se mu snaží pomoct: „Říká vám něco jméno Marx?“„Ne“„A Lenin? „Ne“ „A odkud jste prosím vás? Zajímá se profesor. "Z Ulupinska“ oznámí mu mladík.  Profesor se obrátí k oknu a povzdechne si: „Asi bych se měl odstěhovat do Ulupinska“

•  Politické školení a lektor se na závěr ptá: „Tak soudruzi a soudružky, máte ještě někdo nějaký dotaz nebo nějakou připomínku? Tamhle soudruh vzadu se ptá“. „Prosím, budou v komunismu k sehnání takový ty velký hřeby do trámů?“„Samozřejmě, soudruhu, v komunismu bude plánovité hospodářství a velká produktivita práce, tak všeho bude dostatek!“ „A prosím vás, budou k sehnání i ty malinký sedlářský hřebíčky?“„Samozřejmě, soudruhu, už jsem to přeci vysvětloval!“ „Tak to je skvělý, to bude jak za starýho Rakouska.“

•  Politické školení, a lektor se na závěr ptá: „Tak soudruzi a soudružky, máte ještě někdo nějaký dotaz či nějakou připomínku? Tamhle soudruh vzadu se ptá.”
  „Prosím, je Marx obydlen?

 Politické školení mužstva (PŠM)

PŠM bylo jedním z hlavních součástí výchovy socialistických vojáků v rámci jejich základní vojenské služby i vojáků profesionálních. Jeho obsahem byly základní principy marxismu–leninismu. V ČSLA (Československá lidová armáda) bylo členství v KSČ a znalosti marxismu-leninismu základními předpoklady hodnostního i funkčního postupu profesionálních vojáků. Tím se socialistická armáda odlišovala od armád většiny demokratických států včetně nynější ČR, kde není členství v politických stranách povolené.

 Politicky nespolehlivý

Takto byl označen člověk, u kterého byly pochyby, zda podporuje režim reálného socialismu nebo ten kdo byl znám, že v určité době měl politické názory, které aktuálním oficiálním názorům neodpovídaly. Politicky nespolehliví byli proto například po roce 1968 i reformní členové KSČ, kteří svou dřívější pozici ztratili s příchodem bratrských armád.

 Politický vězeň

Lidé, kteří byli uvězněni kvůli tomu, že projevili nesouhlas s režimem reálného socialismu, nějakým způsobem se ukázali jako tomuto režimu nebo některým jeho představitelům nepohodlní, šířili náboženské nebo režimu jinak nepohodlné myšlenky, režim je podezíral z přání emigrovat nebo podrývat nové pořádky atd.

Doznání bývala v padesátých letech vynucována nejtvrdšími prostředky, provinění vykonstruována a někdy se také k zakrytí politického motivu rozsudku využívaly vykonstruované nepolitické přečiny. Političtí vězni byli odsuzováni k těžkým trestům (obvykle 10 let, 20 let, doživotí, trest smrti) a byli vězněni za nejtěžších podmínek. Mimo přímé věznění bylo však mnoho, režimu nějak nepohodlných, lidí nebo také rodiny vězňů a emigrantů perzekuováno i jinak – ztrátou zaměstnání, vystěhováním, vyloučením ze školy, snížením nebo zrušením důchodu, veřejným či mediálním zesměšňováním atd. Hlavním, velmi pružným zákonem používaným proti politickým vězňům byl paragraf 231 – Zákon na ochranu lidově-demokratické republiky (viz též  K231 a procesy).

 Lidová tvorba:

•  Vyjmenovaná slova po Z“: Drzý/jazyk/brzy/Ruzyň

 Politický zápas

Trvalý a neutuchající boj o moc, v němž bylo obvykle nutné jakýmikoliv prostředky „rozdrtit nepřátele socialismu“, zajistit vítězství marxisticko-leninské ideologie a dovršit socialistickou výstavbu.

 Politika KSČ

Strana měla pro jednotlivá odvětví hospodářství i společenského a politického života socialistické společnosti stanovou svou politiku. Základním principem byl, že tyto jednotlivé politiky vycházely z principů marxismu-leninismu a za cíl měly budování vyspělé socialistické společnosti případně dovršení výstavby socialismu. Viz též Základní zákon socialismu.

 Politruk

Člověk zodpovědný za politickou výchovu a politickou bezúhonnost vojáků určité jednotky v socialistické armádě. Často měl větší reálné pravomoci než vlastní velitel jednotky. Výraz se později přenesl i do civilního života. Za politruky byli označováni též civilisté přednášející ideologii a principy marxismu-leninismu nebo dohlížející na ideologický rozvoj ostatních. Politruci byli často lidé bez velkého vzdělání, kteří prošli politickými rychlokurzy a byli režimu oddáni spíše slepě a často i proto, že jinak se uživit neuměli nebo nechtěli.

 Lidová tvořivost (údajně skutečná scénka)

•  Dotaz k politrukovi: "A soudruhu kapitáne, jsou naše hranice s Itálií dostatečně střeženy proti imperialistům?" "No to je samozřejmé, tam neproklouzne ani myš."

 Pomocné technické prapory (PTP)

Vojenské útvary vytvářené pro politicky nespolehlivé osoby v letech 1950-1954.

Jednalo se spíše o vojenské tábory nucených prací, kde byli mladí mužové vojenského věku i starší (nejstarším prý bylo 60 let) využíváni pro různé práce a současně různými způsoby perzekuováni. O odvedení do PTP rozhodovaly různé orgány – ÚV KSČ, StB, SNB, uliční výbory, nebo kádrováci. K odvedení do PTP stačilo nepodepsat přihlášku do JZD, být šlechticem, kulakem propuštěným politickým vězněm nebo vyhozeným studentem, cikánem, bývalým skautským vedoucím, neodsunutým Němcem nebo alkoholikem.

 PTP nebyly postaveny na žádném zákonném podkladě ani domácím ani mezinárodním a tak pro zařazení do nich, délku přidělení, věk, důvody atd. neplatila žádná pravidla a vše záviselo pouze na libovůli jednotlivých mocných. PTP například vystavěly sídliště Petřiny v Praze, tehdy vojenský hotel Internacionál, mnoho kasárenských budov, dostavěly Ústřední vojenskou nemocnici, atd. PTP byly zrušeny po smrti Stalina a Gottwalda v roce 1953.

 Pomýlený

Výraz „pomýlený“ byl používán v posrpnové ČSSR lidmi, kteří se snažili vyvinit ze své původní podpory obrodnému procesu v průběhu Pražského jara. Sami sebe pak proto u stranických prověrek nebo při kádrových pohovorech, pokud byly jejich původní názory nebo akce byly prověřujícím známé, označili za pomýlené.

Pomýlený mohl člověk být „západní propagandou“ či čímkoliv nebo kýmkoliv jiným. Pomýlenost se tedy používala jako vysvětlení postojů, které byly v pořádku během Pražského jara, ale po aktu bratrské pomoci byly normalizačním režimem označovány za antisocialistické, antisovětské či jinak nebezpečné.

 Pokrok

Mlhavý ale velmi často opakovaný cíl všeho snažení socialistické společnosti. Pokrok představoval ne zcela jasně definované vylepšování morálně-volních vlastností jednotlivců, politického systému i výkonnosti ekonomiky. Pokroku mělo být dosahováno především v budoucnosti, protože přítomnost ukazovala řadu problémů, které vývoj socialistické společnosti zpomalovaly.

 Lidová tvorba:

•  Definice pokroku za socialismu: Dva kroky dopředu s velkým rámusem, tři kroky dozadu potichu.

 Politbyro

Nejvyšší orgán některý komunistických stran včetně KSSS. Politbyro představovalo vlastně nejužší vedení dané strany (v ČSSR to byl Ústřední výbor KSČ).

 Pomocná stráž VB (PS-VB)

Síť spolupracovníků oficiální policie (Veřejné Bezpečnosti), kteří pomáhali hlavně jako informátoři. Ve službě nosili pásku a chovali se obvykle velmi důležitě. Bezpečnostním složkám pomáhali získávat informace přímo v bydlištích a na pracovištích. Viz též Udávat.

 Lidová tvorba

•  Žalobníček na čtyři? „PSVB“