Vylodění spojenců v Normandii představovalo závěrečnou fázi 2. světové války. 6. června je 68. výročí tohoto vylodění a ve svém článku Vám chci ukázat pár neobvyklých obrázků na vyloďovací pláže. Je z nich patrné, o jak náročnou operaci se jednalo. Spojenečtí vojáci, kteří se jej zúčastnili si určitě zaslouží náš respekt a vzpominku. Také snad bude prospěšné věnovat alespoň část našich myšlenek něčemu vznešenějšímu než je naše politika a naši politikové, kteří nás dnes tolik zahlcují.
Před pár týdny se nám podařilo se v malém letadélku prodrat špatným počasím nad Německem i Francií a přistát ve městě Caen ve francouzské Normandii. Hlavním cílem byla návštěva vyloďovacích pláží osvobozovací operace Overlord, jejíž první část je známá také pod kódovým označením operace Neptun. Podařilo se nám nad plážemi také proletět a tak bych se chtěl o fotografie s Vámi podělit a také si připomenout některá historická fakta ze dne, který bývá také nazýván "D-day".
Dojemná vzpomínka na pláži Juno
Politické rozhodnutí otevřít druhou evropskou frontu padlo již v roce 1942, kdy Rooswelt, Churchill a Stalin oznámili, že se na potřebě dalšího evropského bojiště společně dohodli. Vlastní plánování začalo po konferenci spojenců v Casablance (leden 1943) a zásadní posun znamenala pak konference v Teheránu (listopad 1943) po které se již začaly vypracovávat detailní plány. Mnoho historiků označuje vylodění v Normandii jako logisticky nejsložitější akci v dějinách lidstva vůbec. Pro laika je jistě těžké si představit, co to znamená připravit a uskutečnit vzlet 12 000 letadel včetně kluzáků, přepravu téměř 200 000 vojáků, provoz 7 000 lodí různého určení a to vše v rozpětí několika desítek hodin. Zajistit byla třeba i dopravu bojové techniky, munice, paliva, potravin, zdravotního materiálu, odvoz raněných a zajištění mnoha dalších detailů. Spojenci museli například vybudovat umělý přístav nebo podmořské benzínovody. To vše v rozbouřeném moři a pod zuřivou kulometnou a dělovou palbou z vyvýšených pozic německých bunkrů.
Přístav Port-en-Bessin, kam vedlo potrubí, kterým se z tankerů dodávala nafta a benzín spojeneckým vojskům
Zbytky umělého přístavu
Celá operace byla detailně připravená a propracovaná a dokonce se podařila i utajit. S čím si ale nikdo poradit neuměl, bylo počasí. Pokud by se kvůli němu operaci bývalo nepodařilo zahájit 6. června ráno, muselo by se čekat další měsíc na novou příležitost, protože spojenecké jednotky potřebovaly pro svou činnost světlo plného měsíce. Udržet vše v utajení a jednotky v bojové pohotovosti po tak dlouhou dobu by bylo zřejmě nemožné. Osudy milionů lidí tak visely až do poslední chvíle na vlásku a rozhodujícím člověkem pro vydání rozkazu k zahájení operace Neptun nakonec nebyl vrchní velitel generál Eisenhower, ale hlavní meteorolog kapitán Stagg. Ten ve velmi napjaté atmosféře nejvyššího spojeneckého velitelství, na rozhodující schůzce 5. června přislíbil krátké zlepšení počasí na ráno 6. června. Moře sice zůstalo rozbouřené, ale mírně se zlepšila viditelnost a tak bylo možné hned kolem půlnoci nechat z Británie odstartovat letadla s výsadkáři, kteří měli zneškodnit část německé obrany a zajistit některá strategická místa jako významné mosty a silnice. Počasí nebylo ale natolik dobré, aby všichni výsadkáři dopadli přesně tam, kam měli. To se však nakonec ukázalo do určité míry jako výhoda, protože německá obrana normandského pobřeží byla zmatená tím, že nebylo možné přesně rozhodnout, kam napřít její hlavní síly.
Špatné počasí se ukázalo jako výhoda i v tom, že němečtí generálové nevěřili, že v tu dobu byl útok spojenců možný a někteří z nich se vzdálili v klidu od svých jednotek. Generál Rommel, jeden ze dvou nejvyšších německých generálů zodpovědných za obranu Atlantického valu, například odjel za svou ženou, aby společně mohli oslavit její narozeniny. Německé velení bylo proto zejména zpočátku spojeneckých akcí oslabené a reakce na vylodění nebyla dostatečně koordinovaná.
Rozložení vyloďovacích pláží a označení vojsk pro která byly jednotlivé pláže určeny
Celá spojenecká flotila byla rozdělená do pěti výsadků, které směřovaly na určené části pobřeží (pláže), které měly kódová jména Sword, Juno, Gold, Omaha a Utah. Šestého června 1944 kolem sedmé hodiny ráno přistály první vyloďovací čluny s britskými a francouzskými vojáky na pláži Sword. Přibližně ve stejných chvílích se začaly vyloďovat kanadské jednotky na pláži Juno, další britské jednotky na pláži Gold a americké jednotky na plážích Omaha a Utah.
Východní okraj Sword beach - zde přistáli Britové společně s kontingentem francouzských vojsk generála De Gaulla
Juno beach, kde sváděly boje kanadské jednotky
Ve chvíli vyloďování byli spojenečtí vojáci samozřejmě nejzranitelnější – museli plavat nebo se brodit vodou, nést při tom svou výzbroj, výstroj a munici. Při tom na ně z betonových bunkrů na pobřeží stříleli němečtí kulometčíci. Nejhůře dopadly americké jednotky, které se vyloďovaly na pláži Omaha. V průběhu prvního dne zde přišlo o život celkem asi 3 tisíce vojáků. Velmi těžkými boji prošly také kanadské jednotky na pláži Juno. I přesto se ale všem podařilo splnit stanovené bojové úkoly a vyčistit své úseky od nepřátelské obrany. Je odhadováno, že při vylodění v D-day přišlo o život asi 5 tisíc spojeneckých vojáků. Celkově bylo ale vylodění úspěšné, protože se na všech úsecích podařilo zneškodnit německou obranu a vytvořit záchytné body pro přísun dalších spojeneckých vojáků a techniky.
Omaha beach - zde ztratila spojenecká vojska nejvíce mužů
Jeden z německých bunkrů nad plážemi
První den operace Neptun tak otevřel cestu k následnému osvobození západní Evropy a zásadním způsobem přispěl k ukončení druhé světové války v Evropě. Souhrnné statistiky počtů vojáků, kteří se zúčastnili bojů v Normandii na obou stranách fronty, se liší podle toho, k jakému datu byly zpracovávány a také podle různých zdrojů. Pro základní pochopení rozměru bojů na druhé evropské frontě, si postačí uvědomit, že na straně spojenců bojovalo ve Francii koncem srpna 1944 asi dva miliony vojáků a na německé straně proti nim stálo přes milion vojáků.
Jak nejistý byl osud operace Neptun, ukazuje i to, že generál Eisenhower měl ve své kapse papír s řečí připravenou pro případ neúspěchu. Naštěstí ji nebylo třeba přednést…
Útok na pláž Omaha byl v roce 1997 skvěle zobrazen ve filmu Stevena Spielberga „Zachraňte vojína Ryana“.
Pobřeží mezi plážemi
