Botswana podle pana Paroubka

Botswana je země v jižní Africe, které se daří velmi doře jak ekonomicky, tak politicky. Je atraktivní pro turisty, přitažlivá pro podnikání a přátelská ke všem. Přesto si ji pan Paroubek vybral při svých výpadech jako vzor všeho špatného. Proč myslíte, že to dělá?

Pan Jiří Paroubek v jednom prosincovém interview prohlásil: "A už čtyři měsíce činnosti vlády Petra Nečase stačily k tomu, aby lidi poznali, že byli oblafnuti. Navíc způsobem, který je možný snad v Botswaně, ale ne ve střední Evropě." Začátkem srpna měl pan Paroubek na adresu trojkoalice také říci: „Tímto způsobem se jednat nedá. Možná se tak pracuje někde v Botswaně, ale my bychom tak neměli postupovat“.

Zmíněné citáty ukazují na zásadní neznalost africké reality i na lokální rozměr člověka, který je přednesl. Opravdu se potřebujeme takto trapně vyvyšovat? A proč si zvolil právě Botswanu? Ví vůbec něco o této zemi? Co mu dává právo takto mluvit o kom zřejmě nic neví? Mluví s takovouto znalostí věci vždycky?

Zmíněné výroky jsem četl ve chvílích, kdy jsem dokončoval přípravu na vánočně-novoroční cestu mimo jiné také do Botswany. Nepříliš japná slova našeho bývalého předsedy vlády na adresu Botswany ve mně proto ještě zvýšila zvědavost na to, jak to tam skutečně vypadá.  Před cestou jsem se dočetl, že

• Pouhých 1,7 milionu lidí žijících na území o polovinu větším než Německo, udržuje tradici nejsilnější africké demokracie, síť výborně udržovaných silnic, svou vlastní a ziskovou leteckou společnost atd. Nás je šestkrát tolik, zemi máme 6 krát menší, jaké jsou silnice víme a naše národní letecká společnost spěje od doby, kdy do jejího vedení začala zasahovat naše politická garnitura, pomalu k záhubě.
• Botswana je v mezinárodním žebříčku korupce na 32. místě, Česko se dělí o 47. Místo mj. i s Řeckem, které paní Paroubková v jiném interview obdivovala jako vzor sociálně spravedlivého a ekonomicky rozumného systému.
• Botswana má nulovou toleranci pro korupci a nikdo ze špičkových Botswanských politiků není a dlouho nebyl zapleten do žádné korupční aféry (informace Transparency International a BBC). Srovnání s ČR není myslím třeba, protože všichni asi víme svoje.
• Botswana je jedinou zemí na světě, která poskytuje zdarma léčiva potřebná pro HIV pozitivní pacienty. Toto je jeden problém, který naštěstí v takovém rozměru jako Botswana řešit nemusíme.
• Botswanské ekonomické zákonodárství jí řadí na 40. místo v žebříčku nejsvobodnějších ekonomik na světě – ČR je na 28. místě.
• Má  státní dluh ve výši 15% národního důchodu a většinou se Botswaně daří držet vyrovnaný státní rozpočet. Situace v ČR je obecně známá.
• HDP v Botswaně roste po mnoho let rychleji než v ČR. Za posledních 40 let se posunula z místa jedné z nechudších zemí světa na úroveň odpovídající podle různých ukazatelů například Turecku – tzn. zemi řadící se někam doprostřed světového žebříčku.
• Kriminalita Botswany je kolem světového průměru.

Z načtené teorie jsem tedy měl hodně důvodů věřit, že jedeme do příjemné, rozvinuté, sebevědomé země. Zbývalo vše prověřit na vlastní kůži. Po problémech se sněhem v Praze a ve Frankfurtu jsme doletěli 22. prosince do Johannesburgu s jednodenním zpožděním, zde jsme si vypůjčili letadélko a z letiště Lanseria vyletěli na velkou okružní cestu po zemích Jižní Afriky.

Finále na letišti v Maunu

První zástavkou bylo město Maun ve střední Botswaně, kam jsme přiletěli po 3 hodinách letu nad pouští Kalahari. Chvilku nám trvalo se při pasovém odbavení, zorganizovaném jen pro nás, shodnout s pasovou úřednicí na tom, že mezi Českou republikou a Botswanou platí již asi dva měsíce bezvízový režim. Telefonní hovor s Ministerstvem zahraničí v Gabarone pasové úřednici tuto skutečnost naštěstí potvrdil a tak jsme byli vpuštěni do země. Vrátili jsme se zpět k letadlu, natankovali benzín a vložili do GPS databáze souřadnice přistávací dráhy (nikoliv letiště), na které jsme měli v džungli delty Okavango přistát a najít tam ubytování, které jsme si rezervovali na další dvě noci. Doufal jsem, že souřadnice, které mi poslala e-mailem pracovnice agentury, jsou správné. Pokud by totiž jediné z těch asi 12 čísel správně nebylo, mohli bychom tak akorát pár hodin nad deltou kroužit a pak se vrátit zpět.

Přistávací dráha Xakanaxa

Po 30 minutách letu na nás mezi stromy vykoukla dráha a bylo vyhráno. Dvakrát jsem ji obletěl, abychom zahnali případná divoká zvířata a také abychom si dráhu prohlédli. Vše bylo v pořádku a tak jsme přistáli. U konce dráhy na nás už čekal mladý muž s džípem. Oddechli jsme si, protože další instrukce, kterou jsme dostali ještě před příletem, říkala, abychom nevylézali z letadla, dokud k nám někdo nepřijde. Jinak prý hrozí nebezpečí napadení nějakým divokým zvířetem. Náš průvodce nám pomohl připoutat letadlo, vyložit věci a odvezl nás do tábora Okuti, kde strávíme další dva dny.

Probuzený lev

Ekologický tábor Okuti

Jak to tam vypadalo a co jsme tam viděli, ukazují fotky. Stravování, hygiena, zacházení, podnebí, lidé – vše špičkové. Zajímavé je, že cena za noc se 2 výlety safari, plnou penzí a skvělým zacházením je zde nižší než jsme zaplatili nedávno v hotelu Modrá Růže v Českém Krumlově za postel a snídani a s propastně horším zacházením ze strany personálu.

Podvečer v deltě řeky Okavango

Po dvou dnech pobytu nás náš průvodce odvezl zpět na dráhu Xakanaxa, abychom mohli pokračovat v cestě. Po odehnání antilop a prohlídce dráhy startujeme ke dvouhodinovému letu nad džunglí do dalšího plánovaného bodu naší trasy. Letiště v Kasane je dobře vybavené, přibližovací i služba pracuje bezchybně, asfaltová přistávací dráha, pojížděcí dráhy i stojánka jsou čisté, bez nerovností, u letiště se tyčí věž.

Letiště v Kasane

Na letišti stojí vyleštěné letadlo ATR společnosti Air Botswana (ATR používají i ČSA) a hodně malých aero taxi, kterými se turisté dostávají do méně přístupných částí národních parků. Jak domluveno, přesně v poledne pro nás přijíždí auto a odváží nás do hotelu na břehu řeky Chobe. Silnice je v prvotřídním stavu, jen nás na chvíli zastavuje přecházející stádo slonů, kteří se jdou napít. S myšlenkami na pana Paroubka silnici i se slony fotím.

Silnice u Kasane s přecházejícími slony

Po stolech hotelové restaurace se drze pohybují místní opice a sem tam někomu ukradnou coca-colu, rozlijí si ji na zem a ze země ji vypijí. Opice u nás v restauracích nejsou, to je pravda.

Vánoce v Kasane

Pak se trochu projdeme po Kasane – vše jak to má na malém městě být – nákupní středisko, vozíčky do samoobsluhy na parkovišti plném aut, obchůdky, děti, maminky, všichni normálně oblečení, veselí. Vedle velmi evropsky vypadající nemocniční areál. Úsměv vzbuzuje jen obrázek zasněženého Santa Klause – je zde asi 35 stupňů tepla – u nás v té chvíli sněží a mrzne. Následující večeře v hotelu je skvělá, jen ceny jsou tu nižší než v Praze.

Druhý den trávíme na safari džípem a lodí. Pár fotek  čtenářům přikládám. Další den pak odlétáme do Zambie. Bezpečnostní, celní, pasová kontrola – vše probíhá i v místních podmínkách profesionálně. Pak jdu přihlásit letový plán na náš let a zaplatit letištní poplatky – je to o něco jednodušší, než je tomu obvykle na srovnatelných letištích v ČR. Ceny za všechny letištní služby i za benzín jsou asi tak o třetinu nižší než u nás. Náš pobyt v Botswaně končí.

Moje osobní zkušenost s Botswanou byla výborná a zapadá do hodnocení této země. Jednání lidí, úroveň služeb, zacházení státních zaměstnanců, kvalita řízení letovému provozu – vše, co jsme měli možnost posoudit, jsou na velmi dobré úrovni a ceny většinou nižší.

Nechávám nyní na čtenářích, jaký názor na Botswanu si vytvoří na základě tak rozdílných pohledů které prezentoval pan Paroubek a jak jsem věci viděl já.