Ostrovy severního moře, den 7

Dnes jsem udělal dobrý skutek. Svezl jsem správce letiště nad jeho letištěm a ostrovy kolem. Tak nadšeného spolucestujícího jsem snad ještě nikdy neměl. 

V neděli ráno jsem snídal se zajímavou společností, která se sešla v B/B, kde bydlím. Asi sedmdesátiletý pán jménem Daniel z jižní Anglie, který se nabídl jako dobrovolník pro archeologické kopací práce při výzkumu keltských osídlení na Orknejských ostrovech. Nikdy archeologii nedělal, ale vždycky si to přál. Takže teď je tady na 3 týdny a za ubytování a stravu klečí celý den v archeologické jámě a s příslušnými nástroji vykopává, očišťuje a třídí nálezy. 

Vypadá úplně spokojeně a evidentně ho jeho práce těší. Další dva lidé jsou američtí manželé také kolem sedmdesátky, kteří žijí 8 měsíců v roce v Panamě a 4 měsíce cestují po světě. Pan manžel je bývalý policista a u snídaně mě vítal pozdravem „Dobré ráno!“ v češtině. Je totiž předsedou sekce pro Česko, Slovensko a Ukrajinu jakési policejní asociace a několikrát už byl v Praze. Jeho paní je evidentní maniak do cestování – na každý den má velmi přesný a nabitý program věcí, které musí navštívit a když se s manželem večer vrátí, ještě bere auto a objíždí, co chce vidět sama – světlo je tu do půlnoci, takže toho může stihnout docela dost.

Po nedělní snídani jsem musel ještě přehrát 40 fotek na disk, napsat poznámky k cestě a prověřit počasí – to mi zabralo dvě hodiny a tak jsem se k letadlu dostal až kolem jedenácté. Dovezl mě tam Mick, majitel B/B, kde jsem ubytovaný – kamarád Tommyho, majitele ostrůvku Lamb Holm s letištěm a italskou kaplí. Ten je zase kamarád Davida, správce letiště v Glenforse.

Pomalu se tady integruji a je to velmi důležité, protože jinak bych nevěděl, jak získat povolení letu do Lerwicku (stačila k tomu jedna sms správnému člověku, ale číslo na které je dobré ji poslat, není samozřejmě nikde publikováno), jak připravit plánu letu na Farské ostrovy (Skotské řízení letového provozu vyžaduje určitá specifika, o kterých jsem se nikde nedočetl) a hlavě by se mi nepodařilo najít tak skvělé letiště jako je Lamb Holm. K tomu navíc potřebuji nakoupit a dovézt benzín, což také bez auta a bez kanystrů není tak jednoduché.

Fotografie, videa a další články z expedice Ostrovy Severního moře najdete
na Cestování iDNES.cz, ve speciálu Nebe nad Evropou.

Aby to bylo ještě trochu složitější, tak Tommy, který mi slíbil přivézt benzín v pondělí ráno před odletem, uvíznul se svým letadélkem ve Stornoway, kam v neděli odletěl, ale kvůli počasí se mu nepodařilo vrátit zpět. Takže Mick mi slíbil, že to zařídí – zavolal svého kamaráda z vesnice, který vede benzinovou pumpu a řekl mu o problému. Ten mu vysvětlil, že je zrovna v Edinburgu a tak pomoct nemůže. Slíbil mu ale zavolat člověka, který bude v pondělí ráno ve službě a domluvit s ním připravení 4 kanystrů po 20 litrech. Tak uvidím, jestli dneska někam poletím – letový plán jsem podal přes Prahu, pasováky/celníky prý při odletu prý „asi“ nepotřebuji a tak, když budu mít benzín a počasí nebude totálně katastrofální, kolem 11.30 v pondělí dopoledne pražského času, bych měl vyletět.

V neděli jsem se tedy vydal na výlet na Shetlandské ostrovy – zdálo se mi lepší letět tam a zase zpět, protože tady se mi líbí letiště i ubytování a nemusím znovu nic hledat. Jedna cesta na Shetlandy trvá z Orknejí přesně hodinu. Letěl jsem na letiště Tingwall u Lewricku, hlavního městečka Shetland. Povolení jsem dostal přes sms od manažera letiště Jima, i když v neděli je toto letiště podle papírů zavřené. Zaujala ho prý zahraniční registrace mého stroje a tak se rozhodl mi věnovat čas nedělního oběda. Myslel jsem, že je to nějaké větší letiště, ale když jsem tam doletěl, nedlouhá a neširoká přistávací dráha 02/20 se ukázala prakticky to jediné, co toto letiště představuje.

Jim už mi mával a radostně mě vítal. Asi je to radost tu po dlouhých dnech čekání vůbec vidět nějaké letadlo. Napadlo mě, že by bylo hezké mu nabídnout, aby se mnou Shetlandy obletěl, ukázal mi zajímavosti a cestou také fotil. To byl jeden z nejlepších nápadů mé cesty – ještě snad nikdy jsem neměl tak nadšeného spolucestujícího. Hned po mém pozvání zavolal manželce a rozrušeně ji informoval, že poletí a zároveň si vyžádal její souhlas. Za letu se pak chvílemi nahlas radostí chechtal a říkal, že se mu to zdá jako sen a že se z toho nemůže vzpamatovat. Usilovně fotil a tak všechny fotky obletu Shetlandských ostrovů dělal on, hodně jich taky neudělal, ale jeho nadšení mi to vykompenzovalo.

Byla to prostě překrásná hodina a půl létání nad Shetlandami, což jak nyní již vím, jsou překrásné ostrovy. Jsou jiné než Orkneje – mají více skal a vyšší skaliska. Také jsou asi méně zelené. Podobně jako Orkneje mají zátoky, kde se ukrývaly vojenské lodě – na Shetlandských ostrovech to bylo ale za První světové války, zatímco na Orknejích za Druhé.

Když jsme přistáli zpět v Tingwallu, začaly se stahovat mraky a foukat vítr. Jima jsem tedy rychle vysadil, zapnul jsem kamery a bez zdržování odstartoval směrem na Orkneje. Mraky se snižovaly a někde v půlce cesty jsem vletěl do silného deště, který mě doprovázel až do přistání. S tím samozřejmě šla horší viditelnost a nízká základna mraků – musel jsem se proto plazit ve výšce asi 300 metrů. Na letiště mě přijel vyzdvihnout můj domácí Mick a vzal mě ještě na letiště Kirkwall, kde jsem se ještě vyptával na nějaké detaily letového plánu na Farské ostrovy. Pak mi ukázal místní pamětihodnost – kostelík/kapli postavenou italskými zajatci za druhé světové války. Velmi si tady této stavby hledí a lákají na ni i italské turisty. Když jsme dojeli domů, udělal mi dobrou večeři a řešil problém s benzinem.

Teď je pondělí čtyři hodiny ráno a kromě psaní a stahování fotek, sleduji počasí. V noci přestalo pršet, mraky jsou výš a předpověď (hlavně na úterý) nevypadá špatně. Let na Farské ostrovy proto začínám brát vážně. Dnešní a úterní předpověď počasí vypadá takto – zvláště úterý by mohlo být skvělé.