Skotsko je nám z mnoha pohledů velmi blízko – malý národ, krásná země, dlouhodobý boj o přežití s velkým sousedem, bratrovražedná historie, mnoho hradů, světově proslulí jedinci. Více než historií a podobnostmi chci v tomto článku přivábit leteckými pohledy. Letos v červenci bylo ve Skotsku překrásně a tak se při létání nad ním tajil dech. Věřím, že z přiložených fotografií pochopíte proč.
Naše cesta vedla z příbramského letiště do Ostende, kde byly mraky nízko a vítr silný. Protože ale předpověď na další dny byla ještě trochu horší, rozhodli jsme se pokračovat v cestě a doufat, že se počasí během přeletu kanálu La Manche nezhorší pod povolené limity.
Kanál La Manche z výšky 350 metrů
Konečně - jižní pobřeží Anglie
Po hodině odletu z Ostende se nám těsně před bouřkou podařilo přistát v Biggin Hill, což je letiště které sloužilo ve druhé světové válce letadlům královského letectva včetně našich letců.
Malé londýnské letiště Biggin Hill
Odtud jsme další den pokračovali na sever. Obavy z počasí se začaly překvapivě rozplývat právě s tím, jak jsme letěli stále blíže obvykle deštivému Skotsku. Oblačnost se s postupujícím letem zdvihala, let nad východním pobřežím Anglie ve výšce nějakých 500 m byl velmi zajímavý. Nalevo ubíhala britská krajina, pod námi kilometry prázdných pláží, napravo v moři tucty větrných elektráren a v dálce naftové těžařské plošiny.
Řeka Temže pod Londýnem
Větrné generátory v Severním moři
Pobřeží severovýchodní Anglie
Východně od Carlisle jsme přeletěli Hadrianovu zeď, která je i dnes vlastně nejlépe zřetelnou hranicí mezi Anglií a Skotskem a která chránila Římany obsazenou Anglii od divočejšího a tehdy nezávislého Skotska. To už jsme ale museli stoupat do 1500 metrů, abychom se dostali přes první vrcholky skotských hor.
Krajina kolem Stirlingu a řeka Forth
Nejvyšší hora Velké Británie - Ben Nevis 1344 metrů
Loch Oich
Dvě noci jsme strávili v Edinburghu a pak jsme vyletěli dále směrem na sever. Skotská vysočina se zvyšuje poměrně rychle a tak jsme museli 1500 metrů výšky opět nastoupat opět dost strmě. V této výšce jsme pak pokračovali přes město Fort William kolem nejvyšší hory Británie Ben Nevis až do městečka Plockton.
.
Nejfotografovanější skotský hrad - Eilean Donan Castle
Záliv a městečko Plockton - zde končí Golfský proud
Zátiší městečka Plockton
Protože sem Golfský proud přináší celoročně teplo a nikdy tu nemrzne, rostou zde subtropické rostliny. Po pár hodinách prohlídky jsme přeletěli ostrov Mull, kde je přistávací travnatý pruh podél moře nazývaný "Glenforsa airport". Přespat se tu dá přímo hotelu na letišti nebo jak je vidět níže, i ve stanu.
Přistání na letišti Glenforsa - ostrov Mull
Takhle dnes cestují hippies věrní svému hnutí ze šedesátých let
Hrad Stalker
í
Tři obrázky nahoře ukazují úchvatnou krajinu západně od Fort William
Neptunovo schodiště - zdymadla Kaledonského průplavu, který prochází i Loch Ness
Loch Ness
Jižní cíp Loch Ness s mětečkem Fort Augustus. Levý tok je Kaledonský kanál
Na ostrůvku Iona je klášter, který je pevnou součástí skotské historie
Městečko Oban a na obzoru ostrov Mull
Ostrůvky jižně od ostrova Mull
Po dvou dnech létání nad skotskou vysočinou se předpověď počasí trochu pokazila a tak jsme se rozhodli začít s návratem. Tentokrát nad západním pobřežím Británie až do Oxfordu. Tady byl s přistáním trošku problém, protože zde jednak probíhal intenzívní výcvik a jednak tu také létaly veterány z druhé světové války. Nechtěli nás sem proto nejdříve pustit, ale po několika čekacích okruzích jsme nakonec povolení přistát dostali.
Letadlo Spitfire - veterán druhé světové války
Historický Oxford
Oxfod jsme prošli, celý jej zaobdivovali a druhý den jsme odstartovali dále směrem na jih a hned nad pobřežím jsme zahnuli na východ. Na této trase jsme si mohli prohlédnout z výšky 500 metrů Portsmouth, Brighton, Dover i jeho skály a pak už jsme se v dešti a rychle se zhoršující viditelnosti plížili stále níže nad pobřežím k letišti Manston.
Přístav Portsmouth, na obzoru Isle of Whight
Slavné bílé skály u Doveru
Deštivé přistání v Manstonu
Manston je další letecká základna z doby druhé světové války. Tady se naše britská cesta uzavřela. Druhý den jsme přeskočili do Calais, kde jsme měli absolvovat celní a pasovou prohlídku (Velká Británie není v Schengenu). Nikdo si náš ani nevšiml, ale předpis je předpis… Zaplatili jsme přistávací poplatky a pak letěli ještě celkem asi 4 hodiny přes Strasbourg zpět do Příbrami….
B 747, kterému jsme raději dali přednost
Začátek dalšího deštivého přeletu La Manche, pod námi Dover
