Jak mi blog pomohl napsat knihu o socialismu

Před rokem jsem na blogu publikoval dvakrát týdně abecedně seřazené vysvětlení asi tisíce lidových i oficiálních výrazů z doby reálného socialismu, politické vtipy i budovatelská hesla. Pár příznivců mi navrhlo, abych udělal knihu. Vzal jsem to vážně a teď Vám chci popsat, jak to probíhalo.

Oslava Prvního májeDana Kyndrová

Bylo to takhle:

Před pár lety se mě jeden patnáctiletý mladík zeptal, co to byl devizový příslib. Odpověděl jsem mu, že devizový příslib bylo nutné získat před tím, než člověk mohl požádat o výjezdní doložku k cestě do zahraničí. Trochu koukal a pak se zeptal, co je to výjezdní doložka a proč bylo potřeba o ni žádat. Vysvětloval jsem mu, že výjezdní doložku musel mít každý při cestě například do Západního Německa a že ji musel předkládat už při vjezdu do hraničního pásma, které začínalo třeba hned na konci Železné Rudy. V jeho očích byla vidět nejistota. Zdálo se mi, že se snažil v paměti najít vše, co se vlastně ve škole učil o „tom Západním Německu“. O hraničním pásmu neslyšel ale vůbec. Pokusil jsem se mu to vysvětlit. Nakonec mě ale dostal svojí poslední otázkou: „A fakt lidi na hranicích stříleli?“

Foto: Dana Kyndrová

V té chvíli mi došlo, jak vlastně nepochopitelný a absurdní z dnešního pohledu socialismus u nás byl. Fascinovalo mě, že dnes už mladší lidé vlastně nemůžou rozumět tomu, co znamenal a jak hluboce ovlivňoval každodenní život každého člověka. Že je pro ně těžké pochopit tehdejší politické vtipy a vůbec to, jak společnost žila a fungovala. Začal jsem proto hledat ve své paměti zajímavé výrazy, pak jsem zpovídal starší členy rodiny i přátele, posléze jsem hledal na internetu i v odborných publikacích. Abych mohl vytvořit co nejúplnější obrázek reálného socialismu, začal jsem shánět i politické vtipy ze soutěže „O zlatou mříž ministerstva vnitra“, „TASS dementuje“ i „Rádio Jerevan“ a další.

Foto: Dana Kyndrová

Po dvou letech nepravidelného psaní jsem se na podzim 2010 rozhodl zkusit možnost danou blogem iDNES. Přihlásil jsem se mezi bloggery a svůj výtvor začal testovat veřejnou prezentací. Tehdy jsem měl něco kolem tisícovky výrazů a asi stovku vtipů. Diskuse na blogu byla velmi živá a názory na smysl i kvalitu mého díla se u čtenářů zásadně lišily. Rozhodně mi však přinesly možnost ho vidět z nezávislého pohledu a hledat cesty k jeho vylepšení. Když jsem si olízal rány z kritických i některých nepříliš přátelských komentářů a trochu si ohřál své ego na pochvalných poznámkách, rozhodl jsem se, že přes odpor některých čtenářů se pokusím vše dopracovat do knižní podoby.

To byl leden letošního roku a já jsem si myslel, že potřebuji už jen kolem dvou měsíců a knížka bude hotová. V průběhu práce se ve mně střídala euforie i bezútěšné pocity marnosti zpracovat tak složité a rozsáhlé téma. Nechtěl jsem to ale vzdát. Koupil jsem si ještě pár dalších knih věnujících se různým problematikám socialismu a hlavně jsem objevil nevyčerpatelnou studnici moudrosti v podobě on-line archivu Rudého práva, kde jsou všechny výtisky tohoto režimního média od roku 1950 až do roku 1989. Nyní bylo možné text doplnit autentickými výňatky, citáty, názvy článků, hesly z prvomájových průvodů i agresivními výrazy z různých nenávistných kampaní.

Počet hesel se postupně zvyšoval, až dosáhl čísla 2105 a počet stránek se vyšplhal přes 600. Oficiální výrazy i cíle režimu se začaly zajímavě prolínat s lidovým jazykem, politickými vtipy i citáty pro i protirežimních osobností. Do toho jsem začlenil historické reálie a souvislosti i krátké politické životopisy hlavních aktérů režimu, disentu i klasiků marxismu-leninismu.

V červenci jsem změnil název ze „Slovník reálného socialismu“ na „Abeceda reálného socialismu“ a rozhodl se, že by knížka měla vyjít nejpozději na podzim. Psaní jsem věnoval už kolem 50–60 hodin týdně a stále více jsem cítil, že dodržet termín nebude jednoduché. V tiskárně mi po telefonu řekli, že na kompletní výrobu knihy se 600 stránkami budou potřebovat asi dva měsíce od zadání.

Foto: Dana Kyndrová

Když jsem všechno 1. září radostně přinesl do grafického studia, grafik mě zchladil tím, že na takhle rozsáhlou a komplikovanou věc bude potřeba nejméně čtyři až pět měsíců. Celkem 680 stránek textu a obrázků, dvě barvy tisku na odlišení lidové tvorby a oficiálního jazyka, různé typy písma pro vtipy a citáty, vzájemné odkazy mezi hesly, korektury atd. atd. publikaci z grafického pohledu zásadně zkomplikovalo. Trochu odbojně jsem tehdy řekl, že půjdu do nějaké jiné tiskárny, kde to za ty dva měsíce stihnou. Obchodní šéfka situaci zachránila tím, že prostě slíbila, že se termíny dodrží. Tím to vše začalo.

Foto: Dana Kyndrová

Pan grafik se pustil do práce, přizval si ještě dva pomocníky na tiskové korektury a začali ode mne vymáhat v rychlém sledu jazykově korigované podklady. Pracovní tempo jsem zvýšil asi na dvanáct hodin denně sedm dní v týdnu a zásadně jsem zkrátil spánek. Dolaďoval jsem texty, odesílal je jazykové korektorce, ta mi je opravovala a já si pro ně jezdil, zpracovával je do elektronické formy a pak jsem je odesílal do studia na grafické úpravy a přeformátování do tiskových PDF. Měl jsem paranoidní strach z toho, aby se v knížce neobjevovaly chyby v češtině, ve faktech, v odkazech, citátech, datech narození, aby vše mělo jednotnou úpravu, aby to bylo čtivé atd. atd. Zásadním problémem z jazykového pohledu se ukázalo psaní velkých písmen, které je v češtině často ovlivněno momentální ideologií (podle pravidel je např. doporučeno například psát „Vítězný únor“ a „sametová revoluce“). Do druhého kola oprav jsem zařadil své přátele, příbuzné a další korektorku. Zásadním problémem byl ale rozsah knihy. První korekturu jsem nezvládal číst rychleji než 70 stránek denně, tzn. přibližně 10 dní na jedno přečtení a zapracování oprav. Druhá korektura byla rychlejší – celkem nějakých 70 hodin, třetí už jen 50, čtvrtá asi 30 a pátá 15 hodin. To byl samozřejmě jen čas můj. Asi stejné množství času do korektur vložili další 4 dobrovolníci. Dnes celkový rozsah práce (mimo grafického studia a výroby) věnovaného Abecedě odhaduji na 3000 člověkohodin včetně psaní. Myslím v této souvislosti na jednoho čtenáře blogu, který mi v lednu napsal soukromý mail, že bych raději měl uklízet z chodníků sníh než ztrácet čas psaním takových nesmyslů. Tolik u nás snad ani nesněží…

Foto: Dana Kyndrová

V srpnu jsem navštívil výstavu fotografií Dany Kyndrové nazvaznou „Rituály normalizace“, která se konala ve Staroměstské radnici v Praze. Fotografie mě nadchly tím, jak překrásně zobrazovaly různé absurdní situace vytvořené u nás v osmdesátých letech tehdejším politickým režimem a v popiskách jsem našel dvě nová hesla. Paní Kyndrovou jsem ihned kontaktoval a ona nevšedně ochotně souhlasila se spoluprací. Asi ještě přesně nevěděla, do čeho jde. Vytvořila 6 obrázkových sekcí po 8 snímcích z celého období socialismu u nás, které v knize vytvářejí nezávislý příběh. Za „odměnu“ jsem jí dal k přečtení a korektuře všech 600 stránek. Protože měla i jinou práci, pracovala na nich asi dva týdny vždy mezi třetí a osmou hodinou ranní, ale dokázala to. Řada jejích faktických jazykových připomínek kvalitu knihy posunula zase trochu výše.

Foto: Dana Kyndrová

U třetí korektury grafik věřil, že už je poslední. Bál jsem se mu říct, že bude ještě další a různě jsem tuto skutečnost maskoval. Bylo to neuvěřitelné a frustrující, ale různých překlepů a drobných chyb v odkazech nebo interpunkci jsme při každém dalším čtení nacházeli vždy ještě dost. V té době jsem v grafickém studiu o žádných termínech už nemluvil, vyjadřoval jsem se pokorně a skromně a každý den ráno vstával zase o trochu dříve, až jsem pravidelně začínal na knize pracovat kolem čtvrté hodiny ráno. Dvanáctého listopadu jsem rozhodl, že pátá korektura byla už opravdu poslední a kolotoč se uzavřel. Podepsal jsem třesoucí se rukou konečné náhledy a kniha si začala žít již svůj vlastní, na mně nezávislý, život v tiskárně. Doba výroby se tedy protáhla na tři měsíce, což ale bohužel nemohu svádět na nikoho jiného. Před Vánoci letošního roku nakonec Abeceda reálného socialismu však přeci jen vyjde. Pokud by Vás zajímalo, jak bude tato knížka, která se vlastně zrodila z diskuze na blogu,  vypadat, můžete se podívat na www.abecedasocialismu.cz . Zde najdete také řadu dalších zajímavých fotografií i přehled všech výrazů z knihy.