Letadélkem z Los Angeles do San Franciska a zpět

Před pár týdny jsem v rubrice Cestování iDnes zveřejnil článek o mém létání v Kalifornii. Trošku mě mrzí, že článek nejde propojit do mého blogu, protože bych se chtěl o krásné pohledy podělit i s jeho čtenáři. Text článku proto s malými úpravymi dávám nyní ještě na blog, ale většinu fotografií jsem dal jiných.  Pokud by Vás zajímalo se podívat na ještě více fotografií z této cesty, klikněte si prosím také na http://cestovani.idnes.cz/letadlem-z-los-angeles-do-san-franciska-dy2-/kolem-sveta.aspx?c=A130123_153444_kolem-sveta_tom    

Sportovní létání je ve Spojených státech od Evropy velmi odlišné. Pronájem letadel je asi za polovinu evropských cen, letecký benzín je za třetinu, v USA je asi 5000 sportovních letišť, z nichž velká část má betonové dráhy i s nočním osvětlením, neplatí se tam žádné přistávací poplatky, když přistanete, obvykle Vám zdarma půjčí auto na dojezd do hotelu, atd. I to jsou důvody, proč je sportovní létání v USA podstatně více rozšířené než kdekoliv v Evropě. Trošku jsem chtěl sportovní létání přiblížit každému, koho to trošku zajímá a tak jsem se v tomto článku věnoval více i problematice vlastního létání a úskalím, které člověk musí překonat.

Po průletu New Yorkem před dvěma roky (viz http://prusajiri.blog.idnes.cz/c/171781/Globalni-celebritou-snadno-a-rychle-ale-jen-jednou.html), který jsem považoval za to nejsložitější, co se dá v létání řízenými prostory absolvovat, jsem na přelom 2012/13 naplánoval létání v Kalifornii s pronájmem letadla na letišti John Wayne v Santa Ana, asi 50 km jižně od mezinárodního letiště Los Angeles. Na seznámení se s místními poměry jsem si dal dva dny. V tom bylo jak přeškolení na letadlo Diamond DA-40 tak prostudování místních postupů, názvů, specifik a komunikace s dispečery letového provozu v Los Angeles. Hned na začátek mi můj zaškolovací instruktor připomněl, že se jedná zřejmě o nejsložitější letový prostor na světě mj. i proto, že je zda na malém prostoru přes tucet velmi aktivních letišť včetně pátého největšího dopravního letiště na světě Los Angeles International, které používá 4 paralelní dráhy. To v Evropě ani nemáme…

Dříve luxusní zámořská loď, dnes hotel Queen Mary v Long Beach

Musel jsem si zvyknout dekódovat výštěky instrukcí dispečerů připomínající spíše rachocení kulometu než lidskou řeč, získat přehled o tom, kde je jaká dálniční křižovatka, přístavní molo atd., abych byl schopen se řídit jejich příkazy odkazujícími často na místní topografii. Hned při prvním přistání vedle mě na paralelní dráze vzdálené pouhých 150 metrů od té mojí, přistával současně se mnou Boeing 737. Se zatajeným dechem jsem na něj jen pošilhával a snažil se neudělat při přiblížení k dráze žádnou chybu. Když jsem pak už na zemi musel ve tmě čekat a zespoda se trochu vyděšeně dívat nahoru, jak kolem mě s burácením projíždí na start ohromný B 777, ptal jsem se sám sebe, jestli jsem to přeci jenom nepřehnal.

Pláže kolem Santa Monica, v dálce Malibou

Los Angeles International, 4 paralelní dráhy, přes 60 milionů cestujících ročně

Na další den byla výborná předpověď počasí a tak jsem naplánoval let do San Franciska – skoro 4 hodiny letu tam a 4 hodiny letu nazpět. Při tomto letu jsem chtěl zároveň zakusit, jaké to je přelétávat přímo nad mega letišti Los Angeles International i San Francisko International – přelétávat největší evropská letiště si prostě nedovedu představit – nikdo by mě tam totiž s malým letadélkem nepustil. V Americe mají ale dispečeři pro podobná přání větší pochopení a tak na to mají i přesně vypracované postupy, které jsem chtěl otestovat. Počasí ve středu 3. ledna bylo jak vymalované jak v Los Angeles, tak v San Francisku a tak jsem v 10 hodin dopoledne vyrazil.

Přítoky do jezera - severně od Los Angeles

Letiště John Wayne v Santa Ana, ze kterého jsem odlétal, má kombinovaný provoz malých i dopravních letadel a celkem asi 600 startů a přistání denně. Postupy vyžadování instrukcí, schvalování letu atd. jsou tedy samozřejmě dramaticky odlišné od pohodového přátelského stylu na letištích v Příbrami, Táboře nebo Benešově, odkud obvykle létám. Když se mi po delším čekání na pomlku ve vysílání ostatních letadel podařilo vklínit do komunikace s pracovištěm povolování letů (clearance delivery), vychrlil jsem ze sebe standardní informace o sobě (kdo jsem, kde jsem a co chci) a čekal na reakci. Během pár vteřin jsem dostal ve zkrácené kulometné řeči pokyn dojet přes pojížděcí dráhy charlie, alfa a po spojovací dráze delta ke vzletové dráze 19 levá, po vzletu ihned nabrat kurz 240, stoupat do 2400 stop a přejít z frekvence řídící věže letiště na frekvenci oblastního řízení.  Všechno jsem si zapsal, s trochou stresu jsem se rozjel, propletl se množstvím letadel na stojánce, udělal povinné úkony před startem, po předepsaných pojížděcích dráhách jsem se dostal ke vzletové dráze 19 levá, požádal o vstup na ní a o povolení startu. Vše proběhlo v pořádku a po té, co jsem odstartoval, jsem se snažil dělat přesně to, co ode mne podmínky povolení letu vyžadovaly a dispečeři ještě průběžně svými výštěky do rádia upřesňovali či měnili. Málo známé a velmi aktivní letiště odletu, komplikované a pro mě nové místní postupy, nezvyklé letadlo, kalifornská dispečerská angličtina atd., to vše byl celkem velký nápor na mou psychiku.

San Francisco International - 2x2 paralelní dráhy

Terminály a provoz na San Francisco International

Po asi 15 minutách letu jsem se dostal nad místo, kde od roku 1967 odpočívá známá luxusní loď Queen Mary, vyfotil ji a pokračoval nad letiště Los Angels International (LAX). Postup průletu nad ním je zhruba takový, že řídící věž LAX Vám může odsouhlasit průlet přímo nad středem letiště ve výšce 2500 stop (cca 800 metrů) avšak je nutné absolutně přesně se k letišti přes dané body přiblížit, a dodržovat jak výšku, tak kurz 318 stupňů podle místního radiomajáku. Při tom všem Vás stále sledují na radaru a v případě potřeby vyštěknou nějaké povely nebo kritiku. Odchýlení se od předepsané trasy jen o několik desítek metrů vpravo nebo vlevo je nepřípustné, aby byly zachovány dostatečné vzdálenosti od přistávajících a startujících letadel. Přelet letiště se čtyřmi paralelními drahami, celkovým počtem cestujících za rok přes 60 milionů (letiště Praha má kolem 11 milionů cestujících ročně, pařížské Charles de Gaulle má podobně jako LAX,  také přes 60 milionů) a asi 1500 vzlety a přistáními denně, byl zásadním pilotním zážitkem, který jsem pak při dalších letech opakoval ještě čtyřikrát a z toho dvakrát za tmy. Podařily se mi také nějaké fotky, které přikládám.

První pohled na Golden Gate Bridge San Francisco

Ostrov a bývalá federální věznice Alcatraz

Golden Gate bridge z různých úhlů

San Francisco - střed města

Po přeletu letiště Los Angeles International mi pak už následující letiště Santa Monika povolilo stoupat výše, abych se dostal nad hory u Malibou a na svou trasu do San Franciska. Další asi 3 hodiny probíhaly v pohodovém letu v nadmořské výšce 9500 stop nad horami zleva lemovanými Tichým oceánem. Pak to zase přišlo – oblastní řízení San Francisko po chvíli komunikace povolilo průlet nad mezinárodním letištěm San Francisco International i tzv. „bay tour“, což je výraz používaný dispečery pro okružní průlet nad městem San Francisko, Zlatým zálivem (Golden Bay), vězěňským ostrovem Alcatraz a známým mostem Golden Bay bridge. Postupně jsem pak byl předáván dalším službám řízení letového provozu (oblastní, přibližovací, věž, přibližovací, oblastní atd. atd.) jak jsem přelétával jednotlivá místní letiště nebo se jim vyhýbal. Udělal jsem opět (podle evropských měřítek) neobvyklé fotografie mezinárodního letiště San Francisko a pokračoval dále nad město, ostrov Alcatraz i známý most. Když po asi půl hodinovém kroužení a focení začal letadélku docházet benzín, tak jsem přistál na letišti Half Moon bay asi 30 km jižně San Franciska. Cestou se mi ještě podařilo vyfotit The Cliff House, což je restaurace na útesu nad Tichým oceánem v nejzápadnějším cípu San Franciska, která sloužila otci Václava Havla jako vzor při stavbě dnes smutně známé restaurace Terasy Barrandov v Praze. Zpět jsem se vracel podél kalifornské silnice číslo 1, která je v USA považována za silnici s bezkonkurenčně nejkrásnějšími výhledy. Samozřejmě jsem opět zběsile fotil a tak se mohu i o tyto krásné pohledy v přiložených snímcích podělit.  

The Cliff House - populární restaurace na západě San Franciska, vzor pro stavbu restaurace Terasy Barrandov v Praze

San Francisco - západní pobřeží a příboj Tichého oceánu

Maják Pigeon Point u silnice California No 1

Most na údajně nejhezčí silnici v USA - California No 1

Stíny při západu slunce - vršky nad Malibou

Sunset Boulevard - Hollywood

Opět na rozdíl od Evropy, je v USA běžné létat za podmínek viditelnosti i v noci. Většina letišť je k tomu vybavená tak, že i když na nich nikdo není, můžete si jejich dráhové osvětlení zapnout sami pětkrát opakovaným zmačknutím vysílacího klíče na letadlové vysílačce. „Moje“ letiště John Wayne ale stejně pracuje celou noc a tak nebylo třeba ani to. Jen orientace nad miliony světel Los Angeles a jeho okolí je trochu složitější…. Také s fotografováním v noci je to ještě o něco horší než ve dne, protože k nutnosti se ještě o něco více soustředit na let, je navíc velmi těžké fotku při delší expozici ve tmě nerozmazat. Podařilo se mi to bohužel jen omezeně.

Griffithova hvězdárna - Hollywood

Beverly Hills

Západně od středu Los Angeles - zácpa v pátek večer