Po deseti letech se snad skončí smutná sága českého národního leteckého dopravce, jehož osud se od roku 2003 stal součástí soupeření našich hlavních politických stran. Je to právě těchto posledních deset let, kdy se ČSA zmítá na pokraji krachu především díky nereálně ambiciózním plánům svých vrcholových managementů dosazených zvenčí. Těchto posledních 10 let stálo české daňové poplatníky přes čtyři miliardy korun jen na státních podporách. Za tyto peníze máme nyní firmu, která je oceněna na 148,5 milionu Kč. Firmu, která navíc musela rozprodat všechna svá aktiva včetně letadel, hangárů, ziskových činností i vlastního sídla jen proto, aby přežila a byla schopná s finanční podporou státu ufinancovat přehmaty, které by v něrmálně fungujícím ekonomickém prostředí nevznikly.
Pan ministr financí Kalousek nízkou prodejní cenu vysvětluje jako normální s tím, že situace i dalších leteckých společností ve Střední Evropě je špatná. Cítím to jen jako další potvrzení toho, že u nás není bohužel vyvozována žádná právní ani politická zodpovědnost za hospodářské ztráty způsobené státním podnikům zřetelně nesprávnými politickými a manažerskými rozhodnutími.
U ČSA nebyla rozhodně prvotním problémem hospodářská krize, ale jmenování laického managementu v roce 2003 a následný nákup mnoha nových letadel, pro která nebylo ani nemohlo být využití, a kterých pak bylo třeba se se ztrátami opět zbavovat. K tomu samozřejmě postupně přibývala řada dalších neprofesionálních rozhodnutí, která firmu stála další stovky milionů. Až teprve následně se vnitřně demoralizovaný podnik zmítající se v permanentních restrukturalizacích dostal do ještě větších problémů s příchodem ekonomické krize. Ta omezila poptávku a zvýšila konkurenci v letecké dopravě. Konkurenci, na jejíž zvládnutí už ČSA prostě nemělo dech a na níž začalo reagovat pouze defenzivně – postupným odchodem ze svých tradičních trhů a chaotickým hledáním využití pro svá letadla a piloty.
Naštěstí pro ČSA a pro nás pro všechny, došla společnost Korean airlines k závěru, že Praha pro ni může být velmi zajímavý vstupní bod do Evropy a ČSA ji mohou pomoci překonat regulatorní omezení pro dopravce registrované mimo Evropskou unii. Rozhodnutí Korean airlines bohužel nemohlo vycházet z přání investovat do dobře fungující letecké společnosti, jejíž dividendy by přinášely zajímavé zisky.
Před 5 lety jsme si mohli přečíst prohlášení různých představitelů státu, že cena ČSA je určitě vyšší než 5 miliard Kč. Dnes se 44 % společnosti prodává za 68 milionů Kč a transakce je prezentována jako úspěch. Myslím, že důvody k radosti určitě jsou – ČSA tímto odprodejem získají šanci se alespoň částečně vymanit z negativních dopadů hrátek na naší politické scéně, český daňový poplatník už nebude muset přispívat miliardy na fungování ČSA, letiště Praha si bude moci udržet dynamiku svého růstu a vláda se zbaví nepříjemné zodpovědnosti. Čeští cestovatelé také možná opět získají příležitost se s ČSA dostat do některých míst, která náš národní letecký dopravce v rámci různých léčebných strategií postupně opustil (více na http://prusajiri.blog.idnes.cz/c/311760/Ceske-aerolinie-jsou-na-prodej.html#main). Na to, že jsme se podílu 44% jedné z nejstarších leteckých společností na světě, mohli po 10 letech fungování pod dohledem našich státních orgánů zbavit jen tím, že jsme jej ve skutečnosti věnovali jedinému ochotnému zájemci, se jistě velmi brzo zapomene.
