Vzduch je naše moře.

Také mám podobnou zkušenost,stačí špatný partner a hned je v rodině problém.Mimo vlastní rodinu jsem se naučil rozdávat svou lásku a přízeň jiným dětem.Děti jsou šťastné a já taky.

O investici se dalo mluvit dříve, když si sedlák pořídil 10 dětí jako potencionální pracovní síly+jedno vybral a poslal do města na studia. Dnes jsou děti investicí spíše duchovního charakteru, ale určitě tou nejdůležitější. Důležité je na ně působit v duchu skromnosti, empatie, lásky.

Jsou to smutné příběhy, ale občas asi zapomínáme, že z dítěte se v optimálním případě jednou stane samostatně myslící bytost, která má možnost volby. Bytost, která si postupně vybuduje svůj specifický systém hodnot, promění se a vydá se vlastní cestou. Jaká ta cesta bude, ví jen bohové.

Mnohdy totiž máme sklony si myslet, že výchova je cosi jako program, soubor povelů, které bude dítě celý svůj život plnit. Jakoby správně zadaný program do mozku dítěte byl garantem způsobu jeho chování. Ale znakem duševní vyspělosti a samostatnosti je právě schopnost revidovat nebo negovat příkazy výchovy a přijmout zodpovědnost za vlastní systém hodnot. Rozumný člověk jedná tak, jak považuje za dobré a přiměřené. A nikoli tak - jak často slýcháváme - jak mu bylo nařízeno výchovou.

to je právě ten problém, že lidé si výchovy představují jako soubor povelů a neuvědomují si, že jediná výchova, která je skutečně účinná, je výchova vlastním příkladem. Ovšem mýlíte se v druhém odstavci: Ano, člověk jedná tak, jak považuje za dobré - ale to, co je či není dobré, je dáno právě tou výchovou, s tím se člověk nenarodí. Dítě si postpuně vytváří vlasntí hodnotový žebříček - a jaký bude, záleží z největší části právě na rodičích. Ovšem je pravda, že rodič, který výchovu zaměňuje za nažizování, asi moc úspěchu mít nebude.